Dnes tu máme zatím asi nejlepší a nejvzácnější recenzi v historii tohoto blogu. Je jím Dictador Generations 2 en Lalique, kterou jsem měl tu čest ochutnat minulý pátek. Jak říkal sám pořadatel, kdybyste si podobnou skleničku objednali v nějakém baru nebo hotelu, kde jí dodáváme, zaplatíte za panáka padesát tisíc. No, když si to spočítám, včetně všeho, měl pravdu. Což mi ale přijde docela komické, když si uvědomíte, že za jednu skleničku klidně může vyrazit rodina na dovolenou k moři. A jaká tedy byla? Nebojte se, jako vždy. Nejsem koupený, takže si budu vždy psát, co chci a jak to skutečně cítím. Dobré i špatné.
Design láhve
Lalique je francouzská ikona křišťálu a dělá opravdu nádherné věci. Libí se mi od nich jedna karafa, ale cena je 55 000,-, takže zatím nevím, ale žijeme jen jednou. Pokud si od tohoto výrobce něco koupíte, budou vás děti, ideálně vnoučata milovat. Vy z toho sice nic velkého mít nebudete, ale vaši potomci již budou mít skutečný poklad a skvost. Tak úžasný je Lalique, a tak prestižní je tedy spojení se značkou Dictador. Pokud bych měl říci srovnání první a druhé láhve, tak za mě určitě ta první byla lepší. Proč? Nemám rád neprůhledné sklo. Potřebuji vidět obsah a barvu destilátu. To za mě dělá skutečně hodně. Tím nechci říci, že je láhev ošklivá, špatná, kdybych mohl, tak jsem jí Tomášovi na akci „ukradl“, ale ani oproti určité částce mi nebylo dopřáno, prázdnou láhev nemám. Takže za mě fajn, vše je krásné, ale já bych byl prostě pro čirou. To je však jen a jen můj názor. Nedávno jsem dopíjel Metaxu Grande fine, dobré pití, ale jak nevidím dovnitř, tak jsem zkrátka nesvůj.
Aroma
Největší překvapení byla vůně. Asi to byla má chyba, ale čekal jsem něco jako Dictador Two masters, kde vás to prostě praští do nosu a je to fakt pecka. Tady jsem našel skutečně dřevo, kůži, skořici, hřebíček, přezrálé švestky i třešně, jemně grilovaný ananas, ale žádná těžká vůně se nekonala. Naopak vše bylo zabaleno do jakéhosi svěžího vánku. Doslova mi to připomínalo pocit, kdy jsem ráno u vody, všude se převaluje mlha a do nosu mi vniká příjemná svěží vlhkost. Nechci říci, že jsem cítil mentol, ale bylo to zajímavě svěží, což bylo pro mě u destilátu z roku 1977 neuvěřitelně překvapující. Naprosto nečekaný zážitek.
Chuť
Potvora jedna maskovaná. Je to vlastně rum chameleon. Ve vůni jsem čekal něco jiného. Pak jsem na základě vůně také čekal něco jiného, a budu upřímný, byl jsem trochu zklamaný. A pak prásk. Úplná pecka. Dictador Generations 2 en Lalique mě naprosto odvařil. Obsah alkoholu, všechny vůně, souhra, to je jako když si sednete do zdánlivě nudné káry, nastartujete, sešlápnete plyn a trhá to asfalt a prachový mrak za vámi a všichni se otáčí. Tenhle rum měl všechno. Hořká čokoláda, pomerančová kůra, kůže, tabák, vanilka, káva, přezrálé červené ovoce a vše zabaleno v excelentním kouři. Ústa i nos mi mohla explodovat a pořád to trvalo, dál, dál a dál.
Dokončení
Naprosto úžasné. Kouř tabáku, káva, rozinky, vanilka, švestky, datle, dubové dřevo, no prostě to tam všechno bylo, jak když vám to na jazyk nahází lopatou a dokončení ne a ne přestat. Prostě naprosto skvělý zážitek.
Závěrem
Na konci asi nejdůležitější otázka. Stojí to za to? Noooo, pokud máte dostatek peněz, můžete si to dovolit, sakra, je to celé fakt pecka, fakt úžasné pití. Za mě to byl opravdu nádherný zážitek. Zda je tak velký rozdíl mezi Dictador Generations 2 en Lalique a Two masters? Na „běžné pití“ je Two masters jasně uchopitelný. Je to něco, co znám, co umím pochopit, mám tu zkušenost. Lalique je něco úplně jiného, je to prostě jako, když pijete poprvé chamapagne. Nejdřív ho nepochopíte, ale když vám to dojde, je to skvělé. Jen si dejte dalšího panáka za „pade“?!? To je prostě nesmysl. Tedy pro mě. Investiční láhev to je, skvělý rum to je, fantastický zážitek to je, umění to je. Otázka je, zda na to máte, máme, nebo ne. Není to prostě bohužel pro každého. Vyrobeno bylo pouze 300 lahví.
MK
