Zanedlouho do našich kin vlétne jistě pěkně natočený film o našem slavném válečníkovi Janu Žižkovi z Trocnova. Jelikož vím, že se realita a film často nestřetává v rozumném průniku, dovolím si krátký článek. S velkou zajímavostí vždy říkám, jak by vypadali a zda by vůbec existovali, naši národní hrdinové v dnešní době agresivních médií a sociálních sítí. Národ se zkrátka na své velké historické osobnosti musí dívat z dalekohledu, nikoli mikroskopu, protože by mu hrozilo, že žádné mít nebude.
Jedno oko
Mnohokrát jsem v milosti slyšel, a sám si díky otci myslel, že Jan Žižka přišel o své oko v boji při husitských válkách. To však není pravda, což nám dokazují již tak skromné písemné dokumenty, které popisují syna zchudlého zemanského rodu, který utrpěl úraz oka ve věku mezi 10 -12 let, protože i přesné datování narození není jisté a odhadem se přiřazuje na rok 1360. Punc pravděpodobnosti přízviska dodává i samotné slovo Žižka, co že označení člověka s očním problémem.
Více než výhodná konexe
Samotný papež Enea Silvio Piccolomini ve své knize Historie česká uvádí, že Jan Žižka „byl chudý a při královském dvoře od dětství živený“, což byl běžný jev právě u zchudlé šlechty, která se pohybovala kolem královského dvora, kde zastávala různě úřednické funkce, nebo tvořila královu družinu.
Samotný Jan byl duší více dobrodruh, voják, nežli dobrý manžel a hospodář. Několikrát se pokoušel postavit na vlastní nohy, když pokaždé zkrachoval a to i do té míry, že byl nucen prodat i věno své ženy. Sám dvakrát ovdověl a neměl jakékoli finanční prostředky. I proto se připojil k dnes by se řeklo mafiánské organizaci jistého Matěje vůdce, který plnil jako mocný Don Corleone různé loupežné zakázky od jiných mocných šlechticů. Při této činnosti se loupilo, kradlo, zabíjelo, unášelo, znásilňovalo.
Málokterá zločinná kariéra má však dlouhého konce a to byl i případ této skupiny, jež byla dopadena. Její členové byli mučeni a popraveni. Avšak s jednou výjimkou, kterou byl Jan Žižka z Trocnova, jemuž udělil samotný král Václav IV. milost, kdy jej označil „svým milým věrným“, čímž mu byly odpuštěny všechny činy proti státu, tedy koruně české.
Závěrem
Jan Žižka z Trocnova nebyl ani milý, ani čistý člověk. Dnes by rozhodně nebyl hrdinou, nýbrž člověkem, který bravurně využil svých konexí z jeho dětství, kdy dnes můžeme jen spekulovat, jaký byl vztah mezi ním a českým králem. Sami byli buďto stejně staří, nebo dělil jeden rok. Velmi pravděpodobně spolu strávili své dětství a na to český král nikdy nezapomněl. Později mu dopomohl i k nějakému hmatatelném majetku v rámci koupě domu v ulici Na Příkopě.
Ať to bylo, jak to bylo, je Jan Žižka důležitou osobou v naší české historii a má v ní značný pozitivní vliv. Byť ne vše bylo růžové.
MK
