Již v minulém článku o tom, na jakém destilátu můžete naleznout český státní symbol, jsem psal o Metaxe, která má při čelním pohledu vpravo uprostřed českého dvouocasého lva. Dodnes tuto „hádanku“ používám a slavím s ní docela slušný úspěch. Pojďme se podívat na další podobnou zajímavost a to nyní s mojí oblíbenou whisky Laphroaig.
Ať se na etiketu budete dívat sebepozorněji, asi tam žádný hmatatelný český symbol nenajdete. Je i není to pravda. Nahoře můžete totiž vidět znak Prince z Walesu. A jak to tak bývá, svět je plný legend, přání, nadějí. Nyní si povíme dvě možnosti, jak tento znak vznikl.
Česká stopa
Historie je krásně zvláštní, což mě na ní baví. Jan Lucemburský, syn Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Brabantské budiž díky sňatku s Eliškou Přemyslovnou nazýván českým králem. Heslem tohoto českého panovníka byl německý nápis Ich Dien, tedy sloužím. Stalo se tak, asi není nutné popisovat, že roku 1346 nám v bitvě u Kresčaku tento panovník umírá. Je mu po padesátých narozeninách, je téměř slepý. Jeho legendární život je dodnes vrcholným symbolem všech rytířských cností. A jak už to tak u podobných osudů bývá, teprve historie a spisovatelé dělají události a panovníky skutečně velkými.
Proto i F. Palacký popisuje, jak po bitvě k jeho mrtvému tělu ve velké úctě přistupuje anglický král Eduard, poznává jeho tělo mj. podle přilbice s třemi pštrosími pery. Král, tak statečný král, ozdoba všeho rytířstva, je mrtev. Legenda praví, že právě tato pera s přilbicí a erbem jsou předána jeho synovi „černému princi“, který si je vloží do svého erbu včetně hesla Ich Dien.
František Palacký: „Na znamení vítězství sňal král anglický z přilby krále Janovy tři paví péra s nápisem Ich Dien, i dal je svému synovi, černému princi, jenž přední čest toho dne byl sobě vysloužil. On postavil je do svého štítu, jejž užíval co princ Waleský“.
Anglická verze
Věc se má v odlišném pohledu následovně. Černý princ z Walesu zdědil znak pštrosího pera po své matce Filipě Henegavské. Heslo „Ich dien“ není původu německého, původně se totiž psalo „Ich dene“. Pochází z galského nářečí, ve kterém zněla ,Eich Dyn‘, což v překladu znamená: Váš člověk.
Závěrem
Je velmi zajímavé vyhledávat reálný stav, kdy mnohé zdroje uvádějí, že dnes je již skutečně těžké dohledat pravdu. Na druhou stranu 90% i zahraničních zdrojů se přiklání k Palackému. Je tedy na vás, jak k obsahu článku přistoupíte. Ať je to ale jak chce, legenda nebo pravda, nevím, je pro náš národ krásná.
MK
