Jakou moc mají média při vytváření společenských stereotypů? Obrovskou!
Svatební šaty – bílá barva, pohřeb – černá barva, to jsou historicky ustálené asociace. Jenže, jak se to doopravdy má s růžovou barvou, která je dnes považována za hlavní barvu homosexuálního hnutí? Většinová populace ji chápe jako barvu zženštilou, vhodnou pro homosexuály, případně barvu hloupých blondýn. Jaká je skutečná historie růžové? Mnozí z vás budou skutečně překvapeni, že vše je naopak.
Krátká historie růžové
Ve Francii bylo zcela běžně doporučováno, aby si muži oblékali růžovou barvu, ba dokonce například Xavier de Maistre šel v roce 1794 ještě dále a nabádal k bílé a růžové výmalbě pokojů. Růžová barva byla chápána jako odstín červené a jako taková byla považována za silnou a rozhodnou barvu. Na druhou stranu velmi paradoxně byla barva modrá pro svoji jemnost doporučována ženám. Proto velmi často můžeme na zámcích nalézt modré salonky určené výhradně pro dámy.
Kdo by si pomyslel, že tato doporučení jsou „pravěk“, opět se velice mýlí. Ještě v roce 1927 jsou v časopise Time vytištěny grafiky, které upozorňují na vhodné barvy podle pohlaví. Doporučení znělo opět jasně: Chlapce do růžové, dívky do modré.
V této době je ještě pořád růžová barva považována za velmi mužskou barvu a to dokonce do té míry, že je stejně oblíbená u nejrůznějších rváčů, grázlíků a šíbrů jako dnes černá.
K prohození preferovaných barev pozvolně dochází až ve čtyřicátých letech dvacátého století v souvislosti se sílícím osvobozeneckým hnutím žen. Konečná proměna je dokonána v letech sedmdesátých. Takže jak vidíte, není to zase tak dlouho, co vše bylo naopak.
Hlavními faktory této výměny byly:
- Druhá světová válka a uniformy, především námořnické
- Ženská hnutí za rovnoprávnost
- Líčení (50-60. léta 20. století), kdy se k rtěnce a růžovým tvářím, prostě růžová hodí více
Za vším stojí dolar
Dnes bychom se tomu smáli, ale ještě na začátku minulého století bylo zcela běžné, což můžete vidět i ve filmech s Vlastou Burianem, že i chlapci v dětském věku zcela běžně nosili bílé košile a to stejně jako dívky. Tento oděv byl velmi praktický po všech stránkách. Byl universální, levný, a i když děti rostly, dlouho vydržel. Barevné oděvy se nosily pouze pro slavnostní příležitosti a barevné kombinace nebyly ustálené!
To se ovšem nelíbilo obchodníkům. Jak jako bílá pro všechny? Když má rodina více dětí, tak přirozeně statisticky bude mít dívky i chlapce. A aby po sobě dědili bílé košile je přeci nepřípustné. A tak se s příchodem pokroku začali vytvářet barevné asociace. Když jste měli chlapečka, museli jste nakoupit vše v jedné barvě. Když holčičku, tak v druhé. Uměle vytvořený předsudek s velikým obchodním potenciálem. No a lidé na to skočili.
Závěrem
Jak je z tohoto článku patrné, svět podlehl velmi úspěšné manipulaci, která je dnes na základě nevzdělanosti přijatá jako všeobecně platné dogma. To samé platí o homosexuálním hnutí, které lze považovat z velké části za hloupý, zfanatizovaný a mediálně negramotný dav. Však ještě v dobách starého Řecka byly nejobávanějšími válečníky jednotky homosexuálů, pro které bylo největší potupou ukázat slabost před svým partnerem. Jak tedy nazvat dnešní pochody duševně slabých kreatur nechám na vás.
Zkrátka a jednoduše, muži ztratili a opovrhují růžovou barvou neoprávněně pouze kvůli mediálnímu vlivu a stejně tak se řady růžových homosexuálů chovají jako blázni, protože přijímají potrhlost a zženštilost jako společenský standard na základě např. tv reportáží, pro něž je obchodně a bulvárně nejzajímavější ukazovat největší blázny, kteří se ale po čase stávají právě již zmíněným standardem a vzorem. Obojí je však nesmysl. Podobný efekt jsme mohli vidět i u nejrůznějších reality show.
Fakt na závěr
Na obrazech starých i několik stovek let, můžete často vidět i Ježíše Krista oděného do růžového roucha.
Tento článek hovoří pouze o jasně doložitelných faktech. Není jeho cílem podporovat, případně zesměšňovat jakoukoli společenskou skupinu. Účelem tohoto článku je popsat moc a vliv médií na současnou společnost.
MK
