Od roku 2016 na blogu, v reálu od 2003, kdy jsem začal sbírat alkohol, jsem velkým odpůrcem rychlého obchodování s láhvemi, šílenými zisky a dalšími nesmysly. Celou dobu říkám, že vše na světě má svůj čas. Výdělek a majetek není to nejdůležitější, pokud se z celé záležitosti vytratí radost a požitek.
Martine, kolik jste prodal lahví, slýchávám a slýchal jsem často. Žádnou, a bůh ví, že pokud nebudu muset, žádnou neprodám. S každým prodejem by umřelo kousek mě a opravdu zisk pro mě vůbec není zcela důležitý, byť ho mám rád a je do určité míry hnacím motorem. Ale nikdy nebude na prvním místě. Fakt nemám rád dnešní diskuse, co je trendy a co není, a jak všichni ví, co bude za dvacet let, ale nikdo neví, co bude za minutu. Při investování se neustále potýkám s tím, že mi někdo podsouvá, že bych se měl orientovat na to a to, dělat ono a ono. Nebudu. Jdu si vždy svoji vlastní cestou a s lehkostí sobě vlastní říkám, že si vše raději podělám sám.
Roger Parfitt
Nyní proběhla velmi krásná zpráva takového punkového investování do alkoholu, kdy bankovní úředník Roger Parfitt z Coventry v roce 1994 zakoupil za 4700 liber dva sudy, které se mu nyní povedlo prodat za 225 000 liber. Konkrétně se jednalo o sud Macallan za 3200 liber a Tobermory za 1500 liber. Ano, zhodnocení tak bylo více jak 4 600%. Úžasné.
Jeho přístup mi byl v celku sympatický. Investici sice věřil, ale kdyby bylo nejhůře, tak tuto whisky vypije na „žal“. Takže vlastně v celku žádný problém. Nicméně osud tomu chtěl jinak a Roger si doplatil hypotéku a odešel do důchodu o tři roky dříve, nežli plánoval.
Matthew Robson
Trochu jiný příběh, stejný výsledek. To bylo roku 1992, kdy se narodil v anglickém Tauntonu Matthew Robson, kdy mu jeho otec začal kupovat každý rok jednu láhev Macallan 18y. Když mu bylo krásných 28 let, rozhodl se svoji sbírku prodat, kdy její hodnotu odhadoval na 40 000 liber a tuto částku použít jako zálohu na dům.
Závěrem
Oba dva příběhy lze zcela běžně dohledat na internetu, přičemž ten první je čerstvý, takže bude v ČR zveřejněný za cca 14 dní jako úplná pecka. Ano, to je ironie. Každopádně si z těchto příběhů nutně musíme vzít dvě jednoduchá ponaučení. Alkohol je, ať se komu libí nebo ne, vynikající investicí, byť je jeho přirozenou nevýhodou, že se na zajímavé zhodnocení musí čekat. Na to existuje taková poučka. Pokud diplomat řekne NE, není to diplomat. Pokud žena řekne ANO, není to žena. Zkrátka a jednoduše, počkejte si, protože trpělivost růže přináší. No a pak tu máme druhé poučení, že nikdo neví nic. Dnes tu máme zástupy chytrých a nejchytřejších, kteří vědí, co a jak by se mělo kupovat atd.. Pravdou je, že nikdo neví, co bude zítra, natož za dvacet let. Proto je třeba se hýbat, dělat a i trochu riskovat. Všichni by chtěli dědit, prodávat a užívat si. Jenže někdo to vše musí zbudovat. Ano, vzpomínám si na moudro mého známého Marcela: Rodiče budují majetky, aby je děti prodaly a vnoučata peníze utratili. Proto dělejte věci, které vám přináší radost. A mě to tedy radost rozhodně přináší.
MK
