Jak daleko dokážeme zajít, jak hodně se dokážeme ponížit. Když ve Francii otevíráte láhev dobrého vína, v Japonsku připravujete šálek čaje, v Itálii pijete šálek kávy, v Evropě stolujete, je to obřad. Vše má svoji historii a kulturu, která svět fascinuje. Turistický průmysl je založený na různorodosti, kráse a kvalitě. Jenže ne všude to tak je. Při psaní tohoto článku je mi vcelku velice těžko, když vidím, kam až můžeme klesnou. Na jedné straně se snažíme udržet si naši kulturu, tradice, životní úroveň a na druhé jsme schopni pro ušetřenou korunu skočit na lep obchodníkům, kteří nám říkají, že sklenice je přežitek. Když se vše podpoří reklamou, vždy se najde někdo, kdo tomu zatleská.
Už jsem viděl pít kávu i ze zavařovacích skleniček, hrníček v Ikeii stojí devět korun, ale tohle je nejvíc odporné, co jsem zatím viděl. Zvláště jako Čech.
MK
