Jsem si vědom, že tento článek vyvolá výraznou polemiku, ale musel jsem do něho jít. Jak hovoří všeobecně známá poučka? Sklenici vždy držíme za její stopku, abychom předešli nepěkným otiskům na jejím povrchu, protože není nic horšího nežli špinavá sklenice. Dalším negativním faktorem je ovlivňování teploty vína, jelikož naše ruce jsou mnohem teplejší nežli obsah sklenice.
Držení za stopku je vlastně takové třetinové dělení dle druhu vína. V horní třetině, těšně u bříška sklenice, držíme víno červené, uprostřed stopky víno bílé a úplně dole víno šumivé.
Do této chvíle by se člověk řekl, že je vše srozumitelné a nikde není problém. Nicméně do tématu tohoto článku vnáší nový vítr Eliška Hašková-Coolidge, bývalá asistentka amerických prezidentů, a její kurzy etikety, kdy tato úžasná dáma upravuje teorii 99% českých vinařů tím, že správné držení skleničky vína je za její bříško. To neznamená za její tělo! Bříšku rozumějme nejspodnější část „kalíšku“ skleničky. Svůj způsob držení podporuje například návštěvou čínského prezidenta ve Velké Británii .
Osobně preferuji kompromis mezi oběma způsoby. Při degustaci dodržuji stopkový systém, při konzumaci oříškový způsob.
A jaká jsou další pravidla při konzumaci vína?
Nikdy nenalévejte víno až po okraj sklenice. To se mi dokonce stalo na plese na Pražské hradě. Číšník si chtěl ušetřit práci na můj úkor. Nepřípustné.
Nikdy provádějte rychlé a okázalé pohyby se sklenkou. Nehoda není náhoda a i kdyby se nic nestalo, budete působit směšně.
Na plesech a jiných společenských akcích není důvodem si s každým přiťukávat. Mnohem elegantnější je jemné pozvednutí sklenky. Pohled do očí a úsměv je samozřejmostí.
Dopitou skleničku odložte na stůl a nehrajte si s ní. Nikdy se neplní znovu.
Na zdraví.
MK
