Milujeme naše babičky, které pro nás vždy měly vlídné slovo. Uměly vařit, péct, doma bylo poklizeno a člověk byl tak nějak obyčejně šťastný. Milujeme i naše maminky, že se o nás postaraly, i když všichni jsme cítili, že to již není ono. No a pak jsme dospěli my. Naše generace. Jak se na nás bude vzpomínat? Nevím, ale si dokáži představit, že bychom mohli být nazváni rychlou generací. Jsme takový sprinteři. Rychle vyrazit, vcelku slušný výkon, ale za deset vteřin konec a dál nic. Nechci rozhodně kritizovat dnešní ženy, ale z vlastní zkušenosti vím, že prostě např. mražený polotovar není má volba. Nelze však paušalizovat, to bych velice nerad.
Bylo to již dávno, kdy jsem byl obeznámen s pravidly partnerského soužití státních zaměstnanců v Republice Československé. No a dnes se mi vše vrátilo jako bumerang. Dovolte mi vás tedy seznámit s pravidly např. u četnictva. A rozhodně to bude zajímavé čtení.
Prestiž a práce
Dnes chce spousta lidí všechno hned a zadarmo. Jenže tak to nejde. Být například českým četníkem za první republiky byla velice náročná fyzická i psychická práce, která zasahovala nebývalým způsobem i do soukromého života. Najít si známost, případně se oženit, nebylo jen tak. Na druhou stranu vše bylo vykoupeno společenskou prestiží, jistotou příjmu a relativně slušnou penzí.
Kdo mohl být četníkem
Hlásit ke službě se mohli pouze mladí, zdatní a svobodní muži. Jedinou a trvalou výjimku tvořili legionáři. Úžasné.
Dobrá pověst ženy
Možná bychom mohli začít něco s předpisy. Tak např. § 2 četnické instrukce hovoří a nařizuje: „žárlivě střežiti dobrou pověst sboru a vzájemně na sebe dozírati, čímž bude umožněno, aby nectnosti a zlozvyky byly již v zárodku potlačeny.“ A co to v praxi znamenalo? Mladý strážce zákona si musel opravdu hodně pečlivě vybírat, protože pověst a vychování jeho vyvolené byla velice detailně prověřována. Ba co více. Pověst byla prověřována i u rodičů a sourozenců nevěsty, což nebyla žádná legrace. Tyto velmi přísné podmínky muselo splnit třeba i 10 osob, na jejichž život vdavkuchtivá dáma nemusela mít a neměla vliv.
Předmanželský sex
Další komplikací bylo, když si chtěl mladý četník s dotyčnou něco začít ještě před svatbou. Zde pozor i na běžné zákony ČSR. Ti ve městech to měli díky nejrůznějším podnikům snadnější, protože přeci jenom život zde byl vždy více anonymní, nežli na malé obci, kde se všichni znali, a tak varianty i venkovního zpestření velmi často nepřicházely v úvahu. Obojí však mělo svá velká rizika, a tak nebylo téměř četníka, který by se nepokusil proklouznout s milovanou do četnických kasáren. Jenže, pokud jste byli přistiženi, čekal vás velmi přísný trest domácího vězení a třeba i roční podmínka zapsaná do vašeho pracovního výkazu.
Diskriminace pohlaví s posvěcením státu
Někdo by si myslel, že další variantou, jak si přijít na „své“, bylo navázání partnerského vztahu přímo v práci. Bohužel i zde vás zklamu. Četnictvo bylo do roku 1945 zcela mužským sborem a jedinou ženou mohla být tzv. posluhovačka, která ale musela být starší čtyřiceti let, což pro mladého kluka v této době nebylo atraktivní.
Co musela žena mít a umět
Chtěla-li se mladá žena provdat za četníka, musela splňovat spousty podmínek. Její dobrou pověst jsem již zmiňoval. To zdaleka nebylo vše. Nezbytným bylo znáti např. zdravotní stav, výši věna, výbavy a také byla posuzována schopnost zajistit v manželství požadovaný životní standard, tj. zda je dotyčná i dobrá hospodyně.
Pokud se vrátím, kupříkladu existence a výše věna byla jednou z hlavních podmínek pro udělení souhlasu se sňatkem, který musel povolit osobně zemský četnický velitel. Za zvažovatelné se považovalo věno deset tisíc korun a výše. Prosím uvědomte si, že se píše rok např. 1920.
Oblek na svatbu
Pokud jste splnili všechny požadavky na dobrou pověst, výši věna, zdravotní stav, šíři výbavy, prokázali jste schopnosti dobré hospodyně a četník splnil dále § 24 četnické instrukce, kdy se mohl ženit jen sloužící déle než 4 roky a pouze v případě, že dovršil 30. rok života a k tomu byla vaše žádost schválená z nejvyšších míst, mohl jste se ženit pouze ve vycházkové uniformě četnictva.
Proč to vše
Pověst četnictva, výkon všech zaměstnanců a jejich neúplatnost musela být na nevyšší úrovni. Proto také můžeme v doporučeních číst: „žadatel zamýšleným sňatkem svoje hmotné postavení nezhorší a tímto sňatkem neutrpí dobré jméno četnictva.“ A jaký byl výsledek? Prvorepublikové četnictvo vytvořilo jeden z nejlepších, nejvýkonnějších a především nejneúplatnějších bezpečnostních sborů tehdejšího světa.
Závěrem
Dnes se nám vše popsané může zdát jako nepřípustné, ponižující, nesmyslné, avšak osobně si myslím, že účel světil prostředky. Láska podpořená rozumem dala vzniknout nejednomu harmonickému vztahu, který byl opravdovým základem vlasti a naší budoucnosti.
Dnes si myslíme, že na prvním místě je absolutní svoboda. Každý si může dělat, co chce, pravidla jsou zbytečná, zdravý rozum musí ustoupit citu a vše je děláno teď a tady. Co bude zítra, nikoho nezajímá. Žena místo harmonie a klidu často muži do života přinese dluhy a problémy. Když odchází, chce vše, veškerý majetek. Pak se divíme, že profesní i lidská kvalita neustále klesá. Tolerance kompromisu je zkrátka cesta do pekel. Dovolte mi zakončit tento článek zajímavou větou bývalého poradce prezidenta V. Klause, který mi říkal: Cesta kupředu vede zpět.
MK
