Jak mi mnoho lidí píše, rádi čteme váš blog, protože dává i něco navíc, nežli jen alkohol. A to navíc je mnohdy zajímavé. Dnes nám vzniká článek o siru Nicholasi Wintonovi. Proč? Protože společnost See-Saw Films upoutává pozornost na její novinku „One Life“. Dnes si také ukážeme o povrchnosti českých novinářů a médií, účelovou propagandu a nulovou sílu našeho národa. Bohužel.
Předně je slušné si říci, že vůbec nic nemám proti popisovaným událostem, příběhu, vůbec nic nemám proti tomu, že je veřejnost dojata, celý příběh je úžasný, kdyby….. teď to tlačím….. to nemělo historickou pachuť.
O čem píší v médiích
Tak např. příběh popisují takto:
„Winton s britskými a kanadskými kolegy pracoval jako dobrovolník v pražské židovské komunitě už koncem roku 1938, do Británie se vrátil v lednu 1939. Významným impulzem pro zorganizování převozu československých dětí byl v listopadu 1938 protižidovský pogrom, v Německu známý jako Křišťálová noc, a následné rozhodnutí britské Dolní sněmovny začít přijímat dětské uprchlíky za podmínky, že budou mít u koho zůstat.
První transport převážně židovských dětí z Prahy do Londýna zorganizoval Winton 14. března 1939, a to letecky. Společně s dalšími výpravami po železnici se Angličanovi a dalším dobrovolníkům podařilo z Československa a následně z nacisty okupovaného protektorátu Čechy a Morava odvézt 669 dětí a nalézt jim domov v Británii. Mnozí rodiče těchto dětí za války zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.
Wintonovi se za jeho činy dostalo ocenění až po desítkách let, jelikož sám o nich veřejně nemluvil. Až roku 1988 jeho žena Grete našla na půdě zápisník, seznamy dětí i fotografie, které tehdejší události dokumentovaly. Wintona krátce nato pozvala do živého vysílání pořadu That’s Life stanice BBC. Toho času už téměř osmdesátiletého Wintona producenti překvapili tím, že kolem něj do hlediště posadili již dospělé účastníky jeho předválečných transportů.“
Je to celá pravda?
Bohužel z velké části je to velmi tvrdá propaganda. Nicholasi Wintonovi patří velké díky a velké uznání. Jenže první zmínku o tomto činu zaznamenáváme již v 50. letech 20. století, kdy p. Winton neúspěšně kandidoval za labouristy ve svém sídlišti Maidenheadu a tyto události zmiňuje v životopise. Poté se ještě několikrát snažil poukazovat na své činy, bohužel pokaždé s nulovým úspěchem.
V 80. letech jistý dobrovolník W. M. Loewinsohn sestavuje knihu výstřižků, dokumentů, dopisů a fotografií o tomto činu a daruje jí právě p. Wintonovi. Ten je potěšen a knihu nabízí různým židovským a dějepisným společnostem. Opět nikdo nejevil vážný zájem.
Obrat začíná až později, kdy se p. Winton seznamuje s historičkou Elizabeth Maxwellovou, ženou tiskového magnáta, která připravuje konferenci o holokaustu. A jí naopak kniha výstřižků velice zajímala.
To poslední, co bych chtěl, je na někoho útočit, ale počkejte si prosím na závěr.
Aféra Boothby
Tento britský konzervativní politik hraje v záchraně Wintonových dětí zcela klíčovou roli. Další roli hraje také československý prezident Edvard Beneš a náš československý, zlatý poklad. Že vám to nedává logiku? Vysvětlím. Robert Boothby rozhodoval o tom, i přes oficiální rétoriku a deklarace, kdo a za jakých podmínek do Velké Británie vycestuje. A hlavním požadavkem na schválení byly peníze za každého jednotlivého člověka, který by přicestoval. Ne však do státního rozpočtu, ale do osobní kapsy konzervativního politika. A tak československý stát platil za dítě 70 liber a za dospělého 110 liber. Pro představu, to byl ministerský plat. Takže si p. Boothby přišel na tolik platů, jako za cca 56 let ministrování. Nezaplatíš, nejedeš. Pikantní na tom je, že Československo toto vše platilo z třicetimilionové půjčky, která nebyla ani vyčerpána a do zástavy si Velká Británie vzala náš zlatý poklad, který nám neúplný vrátila až na konci 80. let. I přesto, že půjčka nebyla vyčerpána, Velká Británie trvala na jejím plném zaplacení včetně úroků. Tj. ještě na konci 80. let Československo platilo za tyto židovské uprchlíky i s úroky. To je realita.
Závěrem
Jděte na film, roňte slzy, ale nezapomeňte, že pravda je mnohdy horší, než byste i ve svých snech čekali. Já nemám rád nesmysly, takže nevím, zda to chci vůbec vidět. Je to propaganda a lež hrubého zrna, která plive Československu a její humanitě do tváře. Kdo z vás tyto informace kdy slyšel? A přesto je to vše pravda pravdoucí.
MK
Pane Krupičko, mohl by po vás, dříve než článek vydáte, někdo ten text přečíst a upravit? Opět a znovu obsahuje článek hrubky… shoda podmětu s přísudkem se vyučuje na základní škole. Je to ostuda, nezlobte se na mě …
Bohužel musím souhlasit 🙁
Myslím že je to úplně jedno, jde přeci o sdělení jež článek obsahuje.
Teď jste mě fakt pobavil 🙂
Dobrý den, úplně v pohodě. Já si také myslel, že se budeme bavit o obsahu a ne o tečce na konci věty. Ale jsem zvyklý. MK
Na co jste zvyklý? Že Vám někdo píše, že máte na svém webu články plné chyb? Sorry, ale tady nejde o chybějící tečku, nebo nějaký překlep. Ty Vaše články jsou opakovaně plné hrubých chyb, toto je učivo základní školy. Je to ostuda. Místo toho, aby jste články opravil, případně se omluvil, tak tu vypisujete nějaké nesmysly o tom, že je důležitější obsah … Jste k smíchu.
Dobrý den, ani nevíte, jak chladným mě váš komentář nechává. Jsou lidé, i já do nich patřím, že prostě využijí privátního kontaktu a váží si obsahu článku. Takže něco v tom smyslu, dobrý den, děkuji za článek, ale…. V minulosti jsem jeden týden dělal rešerši jenom nadpisů a následně perexu u profi webů. Měl jsem vyšší desítky, a to často velmi komických, printscreenů. Nikdy jsem neměl ale odvahu k podobnému komentáři nebo myšlení. A tak mi dovolte vám popřát krásný den ve vašem dokonalém životě s dokonalým okolím. Máte štěstí. Já takový nejsem a lidé kolem mě také ne. Na druhou stranu si pomáháme a přes všechny své nedokonalosti se máme velice rádi a respektujeme se. Závěrem mi dovolte dodat, že mám kolegu. Hovoří osmi světovými jazyky, byl poradcem několika prezidentů, jedním z nejvyšších úředníků v EU a každý týden napíše velice odborný článek, který je často přeložen do mnoha světových jazyků. Budete překvapen, že v článku o rozsahu 2-3 A4 vždy najdeme několik pravopisných chyb. Ale všechny by nás fackovalo, vůbec mít podobný názor. A i kdybych tam našel sto pravopisných chyb, obsah je tak silný, že je to pro mě zcela marginální. Tím nechci obhajovat to, že občas trousím a ještě jistě utrousím nějaké chyby. Jedno je však jisté. Nechává mě to zcela klidným, byť vím, že bych je dělat neměl. Děkuji však za upozornění na moji slabou stránku, na které jistě zapracuji, protože jediný, s kým chci ve svém životě bojovat, jsem já sám. Chtít po mě omluvu, nezlobte se na mě, je velice troufalé. Vy mě neplatíte a blog negeneruje žádný zisk. Nevím tak, za co bych se vám měl omlouvat. Vše dobré. MK
Martine, prosím pište i nadále svoje články a ať jsou klidně plné pravopisných chyb. Drtivá většina zdejších čtenářů to fakt neřeší a stejně jako já jdou po obsahu, nikoliv po správné shodě podmětu s přísudkem… Přeji Vám vše dobré a hlavně nepřestávejte psát, přesně proto sem chodím 🙂
Dobrý den, ale můžete nás nyní všechny přesvědčit, že dokonalý pravopis je více nežli obsah. Dávám vám příležitost: Nixon resigns. He urges a time of “healing”. Ford wil take office today. Jistě jste pochopil, proč a jak jsem napsal nadpis The New York Times. Co je důležitější, pravopisná chyba, nebo obsah? Až tak pomýlené vaše názory jsou. Zrovna jsem si vzpomněl na svého učitele angličtiny, když mi vyprávěl úroveň pravopisu anglicky psaných dokumentů napříč světem. To by se celý obchod, politika atd. zastavilo. Směšné. A poslední hřebíček “do rakve” vašeho názoru. Přečetl jste si někdy originály rukopisů našich obrozenců, spisovatelů, prezidentů? Já ano. Dobrá rada. Udělejte to!!! Karolína Světlá si nedokázala napsat správně ani nákupní seznam. Vše dobré. MK
Raději si přečtu obsahem poutavý článek s pravopisnými chybami, než pravopisně dokonalou nudu a šeď. Spousta mých vysokoškolsky vzdělaných kolegů má dodnes problém s mně a mě nebo tvrdým a měkkým “i”, přestože jsou ve svých oborech špičky par excellence. Proto je pro mě už léta důležitější obsah, nikoliv jeho forma. Je to hodně o nadhledu a velkorysém pohledu na věc.
Dobrý den, velice děkuji za podporu a právě vámi zmiňovaný nadhled. MK
Zdravím a děkuji za další zajímavý článek pane Krupička. Předchozí diskuse pana ceštinaře mi připomíná jednání naší vlády. Ekonomika v troskách, firmy krachují, ale hlavní téma jsou dezinformace a manželství pro všechny :D. Mimochodem nejrozšířenější jazyk na světě je Broken english. Ještě k článku, je to podobné jako s nasimi letci RAF. Aby mohli vůbec bojovat, muselo se Británii platit zlatem. Prostě nic není zadarmo a každá mince má 2 strany, i když se nám často ukazuje pouze jedna…
Dobrý den, pak pravděpodobně upozorňujete na dokumentární pořad, který běžel na ČT pod názvem: Utajené příběhy českých dějin, zlato národa ukradeno. Ano, velmi pěkně zpracováno. Snad to nezakáží. Vše dobré. MK
Dobrý deň,
v prvom rade vďaka za článok.
Dokument ČT nepoznám, pozriem sa po ňom.
Ja som o danej téme čítal pred rokmi v tejto knihe.
Prajem pekný večer.
Dobrý den, i já děkuji za prima reakci. MK
Kdyz jsem si clanek precetl nyni po case znovu, tak vlastne Sir Winton, neudelal nic spatneho ne? Preci vykonal hodne hrdinsky cin, nemusel to delat vubec. Vim ze ve clanku jeho pocinani nijak neshazujete, i kdyz za me je tam trochu nadech. Ze se chtel pochlubit uz drive? Ma velke zasluhy a asi byl rad ocenen, no nemam mu to za zle. A ze se za to platilo? Za to preci nemoh…
Dobrý den, k jeho činu mám respekt. Je říkám: a) je lež, že svůj příběh nezveřejnil a nechtěl na něm něco “trhnout”. Tohle je prostě marketing a charakterová chyba, vada, jak chcete. Dnes 99,99% charity je o tom, že se chcete ukázat lepším. Tak to je. b) Pokud o něčem tvořím film, měl bych se alespoň pokusit říkat pravdu. A to zde není. Omlouvám se, ale jaksi jako UK hájí svůj příběh, já hájím českou pravdu. A to je celé. MK