Written by 11:24 am Rady a tipy • 2 Comments

Winton? Propaganda na zakázku

Jak mi mnoho lidí píše, rádi čteme váš blog, protože dává i něco navíc, nežli jen alkohol. A to navíc je mnohdy zajímavé. Dnes nám vzniká článek o siru Nicholasi Wintonovi. Proč? Protože společnost See-Saw Films upoutává pozornost na její novinku „One Life“. Dnes si také ukážeme o povrchnosti českých novinářů a médií, účelovou propagandu a nulovou sílu našeho národa. Bohužel.

Předně je slušné si říci, že vůbec nic nemám proti popisovaným událostem, příběhu, vůbec nic nemám proti tomu, že je veřejnost dojata, celý příběh je úžasný, kdyby….. teď to tlačím….. to nemělo historickou pachuť.

O čem píší v médiích

Tak např. příběh popisují takto:

„Winton s britskými a kanadskými kolegy pracoval jako dobrovolník v pražské židovské komunitě už koncem roku 1938, do Británie se vrátil v lednu 1939. Významným impulzem pro zorganizování převozu československých dětí byl v listopadu 1938 protižidovský pogrom, v Německu známý jako Křišťálová noc, a následné rozhodnutí britské Dolní sněmovny začít přijímat dětské uprchlíky za podmínky, že budou mít u koho zůstat.

První transport převážně židovských dětí z Prahy do Londýna zorganizoval Winton 14. března 1939, a to letecky. Společně s dalšími výpravami po železnici se Angličanovi a dalším dobrovolníkům podařilo z Československa a následně z nacisty okupovaného protektorátu Čechy a Morava odvézt 669 dětí a nalézt jim domov v Británii. Mnozí rodiče těchto dětí za války zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.

Wintonovi se za jeho činy dostalo ocenění až po desítkách let, jelikož sám o nich veřejně nemluvil. Až roku 1988 jeho žena Grete našla na půdě zápisník, seznamy dětí i fotografie, které tehdejší události dokumentovaly. Wintona krátce nato pozvala do živého vysílání pořadu That’s Life stanice BBC. Toho času už téměř osmdesátiletého Wintona producenti překvapili tím, že kolem něj do hlediště posadili již dospělé účastníky jeho předválečných transportů.“

Je to celá pravda?

Bohužel z velké části je to velmi tvrdá propaganda. Nicholasi Wintonovi patří velké díky a velké uznání. Jenže první zmínku o tomto činu zaznamenáváme již v 50. letech 20. století, kdy p. Winton neúspěšně kandidoval za labouristy ve svém sídlišti Maidenheadu a tyto události zmiňuje v životopise. Poté se ještě několikrát snažil poukazovat na své činy, bohužel pokaždé s nulovým úspěchem.

V 80. letech jistý dobrovolník W. M. Loewinsohn sestavuje knihu výstřižků, dokumentů, dopisů a fotografií o tomto činu a daruje jí právě p. Wintonovi. Ten je potěšen a knihu nabízí různým židovským a dějepisným společnostem. Opět nikdo nejevil vážný zájem.

Obrat začíná až později, kdy se p. Winton seznamuje s historičkou Elizabeth Maxwellovou, ženou tiskového magnáta, která připravuje konferenci o holokaustu. A jí naopak kniha výstřižků velice zajímala.

To poslední, co bych chtěl, je na někoho útočit, ale počkejte si prosím na závěr.

Aféra Boothby

Tento britský konzervativní politik hraje v záchraně Wintonových dětí zcela klíčovou roli. Další roli hraje také československý prezident Edvard Beneš a náš československý, zlatý poklad. Že vám to nedává logiku? Vysvětlím. Robert Boothby rozhodoval o tom, i přes oficiální rétoriku a deklarace, kdo a za jakých podmínek do Velké Británie vycestuje. A hlavním požadavkem na schválení byli peníze za každého jednotlivého člověka, který by přicestoval. Ne však do státního rozpočtu, ale do osobní kapsy konzervativního politika. A tak československý stát platil za dítě 70 liber a za dospělého 110 liber. Pro představu, to byl ministerský plat. Takže si p. Boothby přišel na tolik platů, jako za cca 56 let ministrování. Nezaplatíš, nejedeš. Pikantní na tom je, že Československo toto vše platilo z třicetimilionové půjčky, která nebyla ani vyčerpána a do zástavy si Velká Británie vzala náš zlatý poklad, který nám neúplný vrátila až na konci 80. let. I přesto, že půjčka nebyla vyčerpána, Velká Británie trvala na jejím plném zaplacení včetně úroků. Tj. ještě na konci 80. let Československo platilo za tyto židovské uprchlíky i s úroky. To je realita.

Závěrem

Jděte na film, roňte slzy, ale nezapomeňte, že pravda je mnohdy horší, než byste i ve svých snech čekali. Já nemám rád nesmysly, takže nevím, zda to chci vůbec vidět. Je to propaganda a lež hrubého zrna, která plive Československu a její humanitě do tváře. Kdo z vás tyto informace kdy slyšel? A přesto je to vše pravda pravdoucí.

MK

Close