Glenmorangie A Tale Of Tokyo – koupit x nekoupit?

Tale of Cake super, Tale of Winter se skřípěním zubů, Tale of Forest fuj a nyní Tale of Tokio. Koupit nebo nekoupit?

Aroma: Ostře bylinné, s náznaky máslového karamelu, které kontrastují s tóny kadidla a mýdla k čištění kůže. To vše doplňuje pryskyřice a dotek cedrového dřeva.

Chuť: Patro objímají pepřové tóny, ke kterým se přidává chuť kyselých pomerančů, nahořklých třešní a fenyklu.

Dokončení: Dlouhé a jemně oříškové, s náznaky mandlí, mandarinek, pomletým bílým pepřem a další pryskyřice.

Můj názor

Po lesním propadáku se musím ptát, proč jí vůbec kupovat? Tak opět předně je v ČR o cca 800,- dražší, nežli by mohla být, což mě opravdu štve. Co se týče whisky samotné, nehrajme divadlo, není to špatné. Chápu, že zde bude plno odpůrců, kteří budou říkat, tohle není přeci ta pořádná, tvrdá whisky, ale navoněná komerce. No jasně, ale já hodnotím láhev směrem k přesnému spotřebiteli. Takže to, co výrobce udává, v láhvi naleznete a není v tom žádný problém.

Co již ale nevidím tak dobře, chci jí vůbec do své sbírky, když bych musel koupit „Forest“, který je fakt průšvih? Glenmorangie přišla s něčím originálním, bylo to super, ale za mě se tento projekt vyčerpal. Bude pokračovat dál, dál, dál a dál. Na konci bude Tale of pandí kůže, kosmický prach z Marsu. Pokud bych měl hodnotit čistě tuto láhev, ano, na pití proč ne. Do sbírky? Za mě ani náhodou. Pohádka skončila, zavřete oči, odcházím.

Závěrem

Můj závěr tedy zní, že investičně je to ležák a můžete si říkat o japonských sudech co chcete, protože pro mé chutě to v konečném pohledu nefunguje. Ochutnal jsem, děkuji, další nekupuji, byť to není špatné. A pokud jí nebudete kupovat jako zběsilí, narovnáte tím trh. Již dost bylo předražených whisky.

MK