V poslední době mě přepadá taková příjemná až „italská“, jak to nazývám, melancholie, kdy si rád užívám pomalé tempo, začínám ochutnávat speciální kávu, whisky, rumy, vařím, no a co nevidím, objevil jsem vzadu ve sklepu vína ročníky 2014 a 2015. Super. Ani jsem nevěděl, že je ještě mám.
Brouzdám si tak po kávičkových jednáních a u kolegy mě zaujala poměrně zajímavá výzva. Dáš si kafe? Ale jo, může být. Tak si pojď vybrat hrníček. Nedělá to u každého, ale když má někoho rád, tak má připravenou vitrínu, kde je snad dvacet hrníčků ve stylu „každý pes jiná ves“. Pojď a vyber si, který se ti líbí. A do toho vám udělá kafe. No a o tom je vlastně dnešní článek a reakce na jeden minulý komentář, že vlastně nemá cenu něco sbírat, kdy já tvrdím, naopak.
Právě dnes před psaním tohoto článku jsem se rozhodl inspirovat se právě touto událostí a také se brouzdat po nejrůznějších obchůdkách se starožitnými hrníčky a to, co se mi líbí, si koupím. Nejde vlastně o to mít ucelenou sbírku, což má za následek a výhodu i nižších pořizovacích nákladech. Jde o to vlastně dopřát sobě i návštěvě zajímavý zážitek, něco navíc. Pojď a vyber si svůj hrníček. Nyní by asi psycholog zajásal a vše analyzoval. No já říkám, kušte, holoto, nemám vás rád!
O co tedy jde? No skutečně o zážitek, o vnímání estetiky a všeho, co si pod tím můžete představit. Žádná IKEA! Takže jsem se již díval na internetu a něco objednal. Také jsem zadal kolegovi, aby mi sehnal nějaký pěkný porcelán s Napoleonem a ideálně porcelán, co Napoleon reálně vlastnil.
Závěrem
No vidíte, taková maličkost, dalo by se říci nesmysl, ale jak potěší. Dnes vlastně začínám sbírat mj. zajímavé hrníčky a asi postupně se z toho vyvine sbírka porcelánu z reálného vlastnictví slavných osobností. Nejde o peníze. To mě vlastně vůbec nezajímá, protože jsem si jist, že tak jak asi některé hrníčky koupím, dostanu, pokud se budou líbit někomu dalšímu, rád daruji.
Takže pokud byste měli něco zajímavého, krásného nebo prostě chtěli nabídnout něco ostatním čtenářům, sem s tím do komentářů.
MK
