Dalším kouskem, který jsem měl v rámci rumů Dictador to potěšení ochutnat je Sinfonia Pardo 1999. Aby to nebyla zase moc červená knihovna, fakt si přemýšlím, kdo a kam na ty názvy chodí. Je mi jasné, jakým směrem autor míří, ale sorry jako, tohle beru jako naprostý kýč. Hned na začátku také říkám, že růžová, zářivé ladění barev také není můj šálek kávy, protože na první pohled na mě ta láhev působí tak trochu žensky, což je vlastně ke mně trochu neosobní. Přijdu do potemnělého baru, sám mám na sobě tmavší barvy a najednou barman vezme něco „pinky“. Co se dá ale dělat, tak to prostě je. Tak snad uvnitř najdu něco zajímavého, pitelného, překvapivého.
Vůně: sladkost, víno, sušené švestky, citrusy, fíky, vanilka
Chuť: dub, skořice, sušené švestky, jemná hořká čokoláda, víno, ananas, opravdu lehký závan kávy
Dokončení: poměrný dlouhý, sladký, lehce kořeněný závěr se silným vlivem sherry
Co se týče obsahu, ještě než přejdu k samotné degustaci, je třeba zmínit trochu čísel. Počet lahví 942, stáří 23 let, obsah alkoholu 43% a cena přes 4000,-. Takto si říkám ještě před samotou degustací, proč si kupovat zhruba 2x dražší láhev, nežli konkurence? Otevírám láhev, první doslova nasání vůní. Upřímně se v myšlenkách přenáším do vinného sklepa, kde je cítit všechno to víno, dřevo, hned na začátku se to ve vás bije. Trochu si říkám, zda toho sherry nebylo příliš? Ono je to otázka vkusu. V této řadě je vinný efekt docela dominantní, což je pozitivní pro vůni, jemnost, lehkost, na druhou stranu se ztrácí mnou vyžadovaná určitá brutalita, tvrdost, divokost rumu. Neříkám, že je to špatně, ale obsah je takový uhlazený. Již asi začínám tušit, proč je etiketa růžová. Dávám skleničku, druhou. Pomalu přivoním k prázdné skleničce a cítíte naopak silné kořeněné vlivy. Nyní skutečně přichází skořice, pepř, vanilka, káva, skoro až vavřín. Jako by to byl úplně jiný rum. Co se dá dělat, jdeme do další skleničky.
Degustovaný vzorek se pomalu začíná otevírat a já zjišťuji, že hlavním problém této láhve je právě její cena. Nevím, jak to v té Kolumbii dobře vymysleli, ale tato láhev je za mě až extrémně pitelná. Není jednoduchá, ale zase není složitá. Není to 30y whisky. Oni rumy jsou jednodušší, mnohdy sladší. Tak to prostě je. Když to máte rádi, pijte rum, když ne, pijte třeba whisky. Tohle ale plně splňuje vše, co od obsahu můžete očekávat. Rum plný chutí, vůní, jemnosti, klouzavosti atd.. Tak strašně dobře se pije. A cena? Jasně je vyšší. Na druhou stranu musím říci, že pokud bych měl porovnávat, vůbec mě neuráží, protože jsem dostal přesně to, za co si platím. Jasně, kdyby byla láhev za 2000,-, byl bych raději. Jenže se musím vrátit výše: 23 let starý rum, který stojí za každou kapku, kterou ochutnáte.
Závěrem
Tak jsem si tu u psaní článku popíjel a zazvonil u mě kamarád, že má nějaký splín. Jasně, kde najdete levnější bar s psychologem. Rozlil jsem i jemu. Chápu, těžký osud, nemusíte mít formu, každý není takový jako já, nic nekritizuji. Ale pak jsem byl svědkem něčeho, co jsem naposledy viděl na disco před dvaceti lety. Tady máš skleničku a na zdraví. Kamarád to vzal na ex, v jednom vrzu to zapil vodou a řekl: Dobrý. Já se jen smál a vůbec nic neříkal. Kdyby věděl, co právě udělal, měl by chudák ještě větší depku. Ale i takový je život.
Dictador Sinfonía Pardo 1999 je zajímavě vyladěný rum. Není pro super ortodoxní rumaře, ale svého cílového zákazníka si určitě najde. Nevím, zda bych jej doporučil i jako investici, protože v tomto případě může i nemusí být. Mám Dictadorů doma několik, a když vidím, kde se dnes pohybuje „Best of“, tak se mi oči točí v důlku. Co tedy říci jako konečné hodnocení. Opravdu vynikající rum pro novou generaci, která má ráda uhlazené, příjemné, plné, voňavé rumy. Na té láhvi vlastně není nic špatně vyjma toho, jak jsem tu již několikrát psal, extrémně dobře se pije. Až moc.
MK
