Článek nemusí být dlouhý, aby byl možná zajímavý. Je z další dlouhé řady toho, co skutečně žiji, co dělám, co si myslím. K tomuto názoru jsem vlastně došel po mém rozhovoru na Whisky essence a společném víkendu s Václavem Routem na vyhodnocování soutěžních vzorků na CNSC v Hatích.
Máme láhev, vypijeme jí a co pak? Vzpomínáme, chlubíme se, ale nic není tak krátkého jako naše paměť. A tak jsem při dlouhém večeru přemýšlel, co vlastně se všemi těmi láhvemi, co mám rozpité, budu dělat. Na druhý den, jsem šel na internet, objednal si 0,2l skleničky s uzávěrem a myšlenka byla dokonána.
Když mám láhev, rozdělím jí do třech dílů. 0,3l vypiji. Whisky je skvělá, plná vůní, chutí, ale pak by mi začala oxidovat. A to já nechci. Tak tu mám 2x 0,2l lahvičky. Jednu naplním, označím etiketou, co v ní je a nějaký popisek, jak jsem jí hodnotil, jaký jsem měl z láhve dojem atd.. Vše pečlivě zavřu, hrdlo šup do vosku a takto označenou lahvičku dávám do archivu. Druhou lahvičku 0,2l naplním zbytkem destilátu, který si také označím, ale piji jej. A proč to dělám?
Jasnou nevýhodou je, že pokud máte novou whisky, je skvělé jí pít z karafy nebo ideálně z originální láhve. Když jí pijete z noname lahvičky, již to není tolik sexy. Ano, to je velký psychologický problém, ale s tím já se umím s lehkostí sobě vlastní vyrovnat. Na druhou stranu to řeší jeden problém, co říkal při našem rozhovoru Jirka Šinogl a měl pravdu. Dnešní sběratelé jsou ti, kdo dávají šanci ochutnat budoucím generacím dnešní / minulé whisky, protože kdyby se vypili, nic by nezbylo. A toto mně fakt zaujalo. Pak jsme dlouze hovořili s Vaškem Routem, jak to dělá ve svém baru a říkal mi, Martine, já mám tu velkou radost, že mohu nechat dnešním whiskařům ochutnat, co by jinde a jindy neměli šanci zažít. A opět, měl pravdu. A tak mě napadlo, tý jo, Martine, ti kluci ti to tu doslova říkají, stačí jen poslouchat. A tak jsem si začal tvořit sbírku na „důchod“. Otevřená láhev nemá již žádnou sběratelskou hodnotu, to mě ale také nezajímá. Svým trojím dělením řeším problém:
- První díl 0,3l je to nejlepší. Skvělá kondice whisky v originální láhvi. Prostě požitek.
- Druhý díl 0,2l jde do archivu, budu mít možnost se k whisky za dvacet, třicet let vrátit, dát ochutnat přátelům, rodině.
- Třetí díl 0,2l je zase to nejhorší, protože již whisky není v originální láhvi, ale to je vlastně benefitní, protože by jinak oxidovala a ¾ kvality by bylo pryč.
Závěrem
Vy jste sám sobě umělcem. Taková sbírka „desátků“ může být velmi pěkně designově vyřešena. Já jí mám zalitou v červeném vosku, krásně popsanou. Jednou to bude poklad, i když ne finanční, ale takový má mnohdy mnohem větší cenu. Již nyní se moc, moc těším, až bude můj syn mít třicet let, nebo se mi narodí vnuk a sedneme si spolu a ochutnáme něco, co jsem pil, když se mi on narodil. A jednou mu značnou část této „sbírky“ nechám. Budu z toho mít ale velmi dobrý pocit, protože jsem mu daroval něco, co se nedá koupit, tj. kus svého srdce.
MK
Martine, inspirativní. Jaký vosk používáte, klasický pečetní? A jak voskujete, dobře utáhnete šroubovací uzávěr a prostě hrdlo namočíte do rozehřátého vosku? Jestli už jste takovou lahvičku otevíral nebyl problém, že by trocha vosku popadala dovnitř?
Dobrý den, děkuji za otázku. Přesně jak popisujete. Klasický šroubovací uzávěr, namočit do červeného vosku. Pokud nemáte, vůbec bych si s tím nedělal hlavu, vaše láhev nejde do prodeje, takže bych v troubě rozehřál svíčku, jednoduše namočil hrdlo a hotovo. Efekt je stejný, byť méně estetický. Podobné uzávěry mají rumy Dictador, nebo bourbon Maker’s mark. Nyní řeknu něco, co nemám vyzkoušené, ale viděl jsem nedávno video, jak pán vzal jednoduše horkovzdušnou pistoli a vosk byl v cuku letu dole. MK
zajímavá myšlenka 🙂 jen u lahví co mi fakt chutnají nemám moc srdce si odložit a u lahví co mi nechutnají tak zase se k tomu už vracet nechci 😀
Dobré dopoledne, tomu rozumím, ale nyní si tvoříme takový poklad. Nebude mít žádnou cenu vyjma citové. Je nám 70. A tři generace se sejdou, vytáhnou vzorky a budou degustovat. Moc se na to těším. MK
Některým láhvím rád dopřeji oxidaci, první část jak říkáte v perfektní kondice a zbylá půlka pak ještě lepší. Nemám moc otevřených láhví, tak se za včasu dopijí.
Dobré dopoledne, tak tomu rozumím, ale u mě je právě ten problém, moc lahví a ta poslední třetina už to prostě není ono. A tímto dělením, vlastně ten destilát zachraňuji. Ale kdo ví, třeba nedávejte na stranu 0,2l, ale takové ty pidi lahvičky. To člověka nezabije, ale za 20 let té radosti. Vše dobré. Děkuji za komentář. MK