Je tomu cca čtrnáct dní, kdy mi moje dobrá kamarádka Z.Ch. doslova vmetla do obličeje, že chlapy stojí za prd a normální mužskej už dneska neexistuje. Popravdě se přiznám, že to bylo, jak když mě píchne pod žebro.
Rozhodně tu nechci rozebírat nějaká procenta, nebo říkat, kdo je a kdo není chlap. Nicméně to, co mě velmi rychle nastartovalo, bylo, proč máme vůbec tento trend ve společnosti a kde se vzal. Alespoň za mě byly argumenty jednoznačné. A jak to vidíte vy?
Komunismus
Není to dnešní generace, která volila KSČ a její vizi pracujícího lidu. Nebyli jsme to my, kdo tvrdil, že žena by měla být uvědomělá, neměla by se ani malovat a muž by měl být dobrým dělníkem lidu. Nebyli jsme to zkrátka my, naše generace, která tvrdila, že oblek je ostuda a montérky jsou „in“. Jsme to ale my, kdo se musíme smířit se čtyřicetiletým propadem ve společnosti a snaha vrátit mužům i ženám eleganci a šarm by neměla být zesměšňována, ale naopak podporována.
Matky
Říkáte, že nejsme muži, ale kdo nám celé dětství vštěpoval, že základem šatníku je bílá košile, černý oblek a rukávy i nohavice jsou delší proto, aby vše déle vydrželo. Člověk se poté podíval do zrcadla a chtě nechtě viděl pako. Milé a drahé matky, nestěžujte si na to, co jste dvacet let vychovávaly. Dostaly jste čistý papír a toto je vaše dílo. Je to vaše dílo, jak vypadáme, jak se chováme.
Národní elity
Jak jste si mohli přečíst v minulém článku o Elišce Haškové Coolidge, měli bychom opěvovat naše politické a národní elity, avšak i tyto elity námi opovrhují a neustále nám říkají, vy na to nemáte. Kde tedy získat národní i osobní sebevědomí, když i Karel Schwarzenberg neustále tvrdí, že ČR je východ a že na to nemáme.
Eliška Hašková Coolidge – Karel Schwarzenberg
“Mám ze svých kurzů etikety příjemný pocit, přestože se občas setkám s kuriózní reakcí. Když jsem na Štiříně vedla zmíněný kurz pro členy vlády, Karel Schwarzenberg se na mě po přednášce obrátil se slovy: “Eliško, děláte to dobře, ale jednu věc děláte špatně.”
Odpověděla jsem mu, že bych ráda právě od něj věděla, co je špatně.
On na to: “Vy předpokládáte, že jsme Západní Evropa. Ale my nejsme. My jsme východ.”
Podívala jsem se na něj a řekla: “Karle, myslela jsem, že západ a východ už nic neznamenají, že jsme Evropané a musíme se umístit mezi těmi nejlepšími.”
Tím náš rozhovor skončil, ale mě se velmi dotklo, jak si šlechtic, jehož strýc František byl nejlepší kamarád mého otce a svědek na jeho svatbě, pohrdavě myslí, že se můžeme chovat jako burani, protože máme geograficky blízko k východu. Etiketa učí zásadám slušnosti, které doprovázely lidstvo po staletí a vedly k pochopení, vzájemnému respektu a spolupráci.”
Ženy podruhé
Pokud se ženám nelibí, jak se mi muži chováme a oblékáme, musíme se opačně ptát, kde jsou dámy? Pokud nás ženy kritizují, měly by být naším vzorem, vést nás, pomáhat nám. Kde však v této společnosti najít dámu?
Média
Nikde na světě nenajdete tolik outdoorových nadšenců jako v ČR a světe div se, společnost je přijímá zcela nekriticky. Pak se nemůžeme divit, že na předávání nejvyšších státních vyznamenání si lidé chodí ve formal fleece stylu.
Herci opět lžou, klamou a podvádějí společnost
Pokud jsem ve svém článku označil herce na největší manipulátory v této společnosti, pak musím konstatovat, že jsem měl pravdu, pravdu a zase pravdu. Už mě donekonečna nebaví to jejich uplakánkovství, kdy si neustále stěžují, že se do divadla a na ples neumí lidi obléknout. No tak je tam nepusťte. Ukažte jednou konečně charakter a řekněte ne. Jenže jak se říká, peníze nesmrdí. Tak si ale nestěžujte. Nebaví mě to.
Restaurace, bary, moravští vinaři
Podívejte se na film Diskopříběh. Velmi zajímavá je ta scéna, kdy se kominičtí učni stravují v jídelně na stojáka. Já si takových náleven a zdraví ohrožujících vývařoven pamatuji hodně. A pokud si myslíte, že se něco změnilo? Nezměnilo. Jen jsme si tu podprůměrnost oblékli do hezčích šatů. Restaurace a bary, hovoříme-li o drtivé většině, se vůbec nesnaží svůj personál jakkoli vzdělávat. Nového číšníka velmi často bez vzdělání a zkušeností postaví na „platz“ a makej, chlapče. Kde jinde by se mladý muž nebo slečna měli přirozeně učit životu a pohybu ve společnosti? A my rodiče, bereme své ratolesti alespoň jednou za dva měsíce do restaurace, kavárny, vinárny nebo baru, aby nově dorůstající mládež získávala své první zkušenosti a návyky?
Kdo si říká, kde jsou ti vinaři, tak přicházejí teď. Jsme naprosto alergický na to, že konzument by měl poznávat, zda je mu naléváno kvalitní nebo nekvalitní víno. Vinař by si měl svého klienta vychovat a naučit jej, že víno je úžasný nápoj. Pokud jej podvádí a okrádá, vždy bude mít před sebou burana. Je však možné, že mu tento stav vyhovuje, protože kvalitní a dobré víno udělat neumí, takže z čeho by žil.
Závěrem
Nikdo nežije v tak těžké situaci jako naše generace. Kořeny a tradice byly vyvráceny, ale od nás očekává skvělý výsledek. A i když se snažíte, můžete být velmi často terčem posměchu a kritiky od těch, kteří nechápou, že námi zvolená cesta se nedá jít snadno a rychle. Je to cesta celoživotní a je a bude plná výher, ale bohužel častěji proher. Nicméně na konci, a já v to plně věřím, bude nová generace, která vychová následující úspěšné české pokolení, které se v tomto světě neztratí. Žádný začátek není jednoduchý. Děkuji všem, kdo se rozhodli změnit svůj osud a pracovat na sobě. Neuvěřitelně si vážím každého člověka, který něco dělá, místo toho, aby jen prázdně žvanil.
MK
