Written by 12:47 pm Zaujalo mě

Sv. Martin, den hýření a veselí

Den svatého Martina, jak jistě asi každý pochopil, je pro mě velmi srdeční záležitostí. Jsem jeho velkým zastáncem a propagátorem a nejen proto, že mi toto krásné a starobylé jméno bylo dáno. Mnoho Čechů, já byl také jedním z nich, jezdí po celém světě, aby zažilo národní veselí. Irové mají svého Patrika, Židé Purim a my Češi bychom měli mít svého sv. Martina, který je na rozdíl od ostatních velmi religiózních svátků, doslova předurčen k oslavě národního blahobytu a všeobecné radosti.

Máme to pomatené

V minulosti jsme považovali za vrchol obžerství Vánoce. Ale Vánoce jsou svátkem narození Ježíše Krista, kdy bychom se měli postit, zamyslet se nad svými životy atd.. Pak tu máme divoké piatiky v době Velikonoc, kdy si připomínáme zmrtvýchvstání Ježíše Krista, nejdůležitější to náš křesťanský svátek, kdy bychom si měli uvědomit, že smrtí lidského těla nic nekončí. To jsou velmi silné a důležité odkazy. A na druhé straně tu máme svátek svatého Martina, který je doslova předurčen k jistému druhu nestřídmého stolování, popíjení alkoholických nápojů, zkrátka radosti všeho druhu.

Kdo to byl Martin Tourský

Svatý Martin, také znám jako Martin Tourský, se údajně narodil roku 316 n. l. jako syn římského důstojníka v provincii Horní Panonie, což je území dnešního Maďarska. Ve svých útlých 15ti letech také on nastupuje vojenskou kariéru, kdy během ní, v jedné chladné noci, přichází osudové setkání s žebrákem, který jej žádal o almužnu. Martin nemaje peníze, chopil se svého meče, roztíná svůj plášť v půli a podává jej žebrákovi, aby se alespoň takto zahřál. Následující noc se mu zjevuje Ježíš Kristus oblečený do poloviny pláště. Z události pochází také nesmrtelné poselství: „Cokoli učiníš jednomu z mých nejmenších bratří, pro mě jsi učinil.“ Roku 339 n.l. Martin přijímá svátost božího křtu, aby následně musel čekat dalších 15 let, nežli může odejít z armády, aby byl roku 372 jmenován biskupem ve francouzském Tours. Svatý Martin se dožívá úctyhodných 81 let, kdy roku 397 umírá v Candes u Tour. Dodnes je svatý Martin celosvětově nejpopulárnějším nemučednickým svatým, který je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Znáte lepší kombinaci?

Proč jíme husy

K této tradici se váží dvě legendy. První hovoří o tom, že se Martin zdráhal přijmout biskupský úřad v Tours. Schoval se do husince, ale právě hejno hus ho svým hýkáním prozradilo, a tak musel tuto poctu přijmout. Druhá legenda říká, že jej husy rušily při kázání, a tak si nyní své nezodpovědné chování odpykávají na pekáči.

A pokud nejste věřící, případně se vám tyto legendy nelíbí, můžete to vzít čistě z praktického hlediska, že právě v této době končila čeledi obvykle služba, dostávala plat a hledala si další práci pro následující období. Ukončení práce bylo doprovázeno veselím, blížila se zima, přírodní lednice, a tak se nám zachovali nejrůznější lokální tradice, které mají jedno společné: hodně pít, hodně jíst, hodně se radovat.

Německo

Pracovní, státem uznaný svátek. Děti si vyrábí lampiony, chodí v průvodech, mají koledu a tradičním pokrmem je husa, víno a např. sladké pečivo z kynutého těsta tzv. St. Martins-Geback v podobě postavy sv. Martina.

Rakousko

Sv. Martin je zde slaven silněji, protože např. v Burgenlandu jde o klasický státní svátek, kdy mají např. státní úředníci a zaměstnanci volno. K ostatním zvykům tu máme jeden lokální, kdy pastýři proutkem nebo metličkou šlehají po zádech hospodáře, aby měl úspěšný i příští rok.

Švýcarsko

I v této zemi jsou lokálně vyhlašovány svátky pracovního klidu např. v kantonu Jura, Luzern, Solothurn apod., kde se všeobecně pojí s tímto dnem nejrůznější domácí zabíjačky, protože mezi tradiční pokrmy patří tlačenky, jelita, jitrnice, pečená kolena atd..

Holandsko

Místní tradicí jsou lampionové průvody, kdy jsou svítilny vyrobené z vydlabané cukrové řepy. Děti dostávají koledu v podobě ořechů a ovoce. Hojně se konají husí trhy, kdy je volena královna husopasek.

Skandinávie

Byť je symbolem tohoto svátku husa a roh k pití vína a piva, místo husy je často preferována kachna a vepřové. To však neznamená, že by husí menu chybělo. Nechybí, ale Skandinávci mají své alternativy.

Francie

Byť je Francie místo působení sv. Martina, díky historickým událostem, náboženským válkám apod. není den sv. Martina tak populární, jak by si mnozí mohli myslet. Bazilika sv. Martina v Tours byla téměř zbořena, svátek ustupuje do pozadí a je téměř zapomenut. Jeho renesance začíná naprosto nečekanou událostí a to roku 1918, kdy maršál Ferdinand Foch ukončuje 11. 11. 1918 v Compiégne první světovou válku. Dnes se paradoxně stává tento den významným pojícím prvkem francouzsko-německého přátelství, kdy jsou základem francouzské husí speciality včetně paté de foie gras.

Španělsko a Portugalsko

Zde známe dvě populární věty: „A cada cerdo le llega su San Martín.“ či „A cada puerco su San Martín.“ Obě se dají velmi volně přeložit, že na sv. Martin dojde na každého vepře. Další místní lokání specialitou jsou jedlé kaštany a chorizo.

Itálie

Tato země oslavuje své babí léto, kdy se za zvuků plechového nádobí pojídají dolce di San Martino, tj. sladký piškot, politý čokoládou glazurou a to vše je posypáno zdobením. Další specialitou jsou také kaštany, sušený špek a mladé víno. Pro všeobecné veselí se také pořádají nejrůznější lokálně vyhrocené dostihy.

Maďarsko

Málo kde je odkaz živý tak jako v Maďarsku. Však se zde světec narodil. V roce 2005 prohlásila Rada Evropy trasu mezi maďarským městem Szombathely a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku a to s cílem představit na vybraných trasách významné památky spojené s životem a kultem nejoblíbenějšího evropského světce, svatého Martina (více jak 3000 evropských míst a kostelů nesou jeho jméno). Velká část stezky prochází asi 50 maďarskými obcemi.

Závěrem

Pozvedněme plné sklenice vína, jezme hus, co se dá. Naplňte své bachory, břichy a přitom zvesela hlučte. Oslavte den sv. Martina, jak se sluší a patří. To je naše křesťanská tradice, to je naše víra. A kdo by snad váhal, nechť si předčte výroky a kroniky slavných Římanů, popisující barbary, jako divoké lovce známé pro své nezřízené pití, přejídání a divošské náboženské praktiky.

MK

Close