Dnes bych chtěl navázat na článek o horších časech. Když mi bylo zhruba dvanáct let, otec chtěl kupovat chalupu, když mu na jedné prohlídce pán povídá: Pane, uvědomte si, že život je parabola. Věci musí jít nahoru, aby mohli dolu. A když jdou dolu, pak jdou zase nahoru. České přísloví také říká, nic netrvá věčně, nebo žádný strom neroste do nebes. Já rád používám své, vymyšlené: žádné divadlo netrvá věčně, ani dobré, ani špatné. A od těchto myšlenek bychom se měli odpíchnout, když se budeme zamýšlet nad nákupem alkoholu do baru.
Žádná příležitost nechodí dvakrát
Pokud jsem v životě dostal od mého přítel Jana C. nějakou nesmrtelnou radu, tak to byl/a nadpis tohoto odstavce. I přesto, že jsem jí znal, musel jsem si ještě několikrát vyzkoušet, že je to prostě tak. Dnes nakupuji jinak. Dříve to bylo hodně o tom: potřebuji / nepotřebuji, dnes je to o tom: mohu / nemohu. Vše ale se zdravým rozmyslem. Jsem velkým příznivcem gentleman stylu v oblékání, a tak mám doma snad 35 košil a minimálně deset dalších ještě nerozbalených. Potřebuji je? Ano i ne. Pánská móda má tu výhodu, že se moc nemění. A pokud jsem si mohl koupit v akci košili za Kč 399,-, kterou bych jinak kupoval za 1299,-, asi není o čem přemýšlet. Jednou bych jí stejně koupil, ale úspora 900,- za kus mi přijde slušná.
Také mi chodí spousta nabídek na vína. Upřímně mohu říci, že téměř nikdy nekupuji víno za plnou cenu. Buďto dostanu množstevní slevu, nebo si prostě počkám, až jej někde na trhu prostě zlevní. A proč? Protože si to mohu dovolit. Moje průměrná zásoba je 300 lahví pro domácí spotřebu, takže vůbec nemám problém klidně půl roku nekoupit vůbec nic. A vůbec se nestydím za to, že mnohdy v tomto segmentu využívám nabídek hypermarketů. Minulé Vánoce měl Kaufland champagne Moet za cenu kolem 600,-. Mohl jsem si koupit jednu láhev, ale nedávalo mi to logiku. Tak jsem si koupil rovnou tři bedny. Dnes se opět tato láhev pohybuje někde kolem 950 – 1000,-. Takže jsem docela slušně ušetřil. Stejně tak jsem nakoupil champagne Mumm atd.. Poslední příklad bych chtěl uvést z letošního léta v červenci, kdy jsem kupoval v Chebu v Albertu rum Brugal 1888 za 420,-. Vůbec jsem tu láhev nepotřeboval, ale za tu cenu?
Dostupnost a cena
Co se týče alkoholu do baru, pak je třeba jej vybírat podle dvou základních hledisek. Buďto daná láhev vůbec nebude ke koupi, nebo bude za podstatně vyšší cenu. V první části se budeme zabývat, co to vůbec znamená za podstatně vyšší cenu a na jaké láhve se vůbec soustředit. Pozorný čtenář ví, že má první láhev, kterou jsem si do „sbírky“ pořídil, byla v roce 2003 standardní Ballantines. Její cena, pokud si tak nějak zhruba pamatuji byla v supermarketu Mana 253,-. Dnes je její cena 299,- v akci. Když se porovnáte výplaty v roce 2003 a 2021, musím konstatovat, že cenově to byla v konečném důsledku velmi předražená láhev. Na druhou stranu se utěšuji, že mám poměrně originální kus, který bude chuťově přeci jenom jiný. Jak z daného příkladu vyplývá, ne vše se úplně vyplatí kupovat, byť i standardní 3y whisky jdou tak nějak nahoru.
Mojí zkušeností je, pokud chcete mít opravdu kvalitní bar a podstatně ušetřit, nakupovat láhve kolem 1000,- až 1500,-. Takové destiláty dříve nebo později skončí, nebudou, a pokud ano, jejich obsah, i přes stejnou etiketu a název, bude přeci jenom jiný, tj. původní verze bude nedostupná, a její cena bude vyšší. Jedná se často o rádoby limitované série whisky, 25-30y brandy a rumy. Jejich cena neklesne, naopak mojí zkušeností za 18 let sbírání je, že z trhu zmizí, a pak některé opravdu dobré kousky složitě sháníte.
Závěrem
Netřeba se vzrušovat, že tento měsíc, ani příští si nic takto do baru nekoupíte. Pak zase přijde měsíc, kdy si místo jedné, dvou lahví, koupíte třeba šest, sedm kousků, protože žádná příležitost nechodí dvakrát. Hlavní je, nenechat se strhnout, přemýšlet s klidnou hlavou a rozumem. Pokud láhev XY nestihnete, nekoupíte, je to škoda, ale svět na tom nestojí a nepadá. Trh je tak široký a konkurence tak veliká, že budou další a další láhve.
Před dvěma roky jsem si řekl, že si každý měsíc koupím do baru nějakou pěknou láhev, možná dvě a čtyři kusy champagne. Tím je myšleno něco, co vezmu, dám do archivu a hotovo. A jaká byla vize? Důchod se extrémně rychle blíží, čas je jak splašená herka, co se nedá zastavit. A protože jsem nekonečný a nezdolný plánovač, velice rychle jsem si spočítal, že při takto nízké investici při mém odchodu do „důchodu“, budu mít v archivu zhruba 700 lahví neporušeného destilátu a 1400 lahví champagne. No a s tím se tak nějak dá vyžít.
Netřeba tedy dělat velká ramena, stačí mravenčí, systematická práce. A o tom byl dnešní článek. Jak se říkalo za našich dětských let: Halíře dělaj talíře.
MK
