Již jsme tady měly nesmysly ohledně české hymny, Národního divadla atd.. Dnes bych rád naboural mýtus o rytířském kodexu, který pochází z Evropy a je doménou středověku. Možná budete více jak překvapeni, že právě základy rytířství nacházíme nejčastěji u těch, kteří jej dnes nejvíce nedodržují. S velkým překvapením možná zjistíte, že naprosté základy rytířství nacházíme u Arabů a jejich vůdců, kterým se ještě celá staletí po jejich smrti klaněl a ctil je celý evropský svět.
Království nebeské
Asi každý z nás zná tento, na můj vkus, až velmi povedený film. Nezasvěcený by řekl, že to byla pohádka. Vzdělaný by řekl, konečně něco, co má alespoň trochu pravdy a reality.
Když dnes slyším poblázněné arabské radikály, kteří vykřikují hesla proti křižákům apod., chovají doslova hůře, jak nejhorší barbaři, musím říci, že by se jejich velký syn a vůdce Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb, známější pod jménem Saladin, musel v hrobě obracet, protože to, co jste mohli v hollywoodském filmu vidět, nedosahuje ani pěti procent velikosti hlavního nepřítele křesťanského světa. A to jen v tom pozitivním.
Rytíři nebyli stroje na zabíjení
Jen málo lidí pochopí silnou a zároveň křehkou duši rytíře. I zde můžeme nalézt jistou paralelu se samurajskými válečníky. Evropské rytířství má kořeny na začátku 8. stol. n. l. a to u arabských Maurů, kteří dobyli Pyrenejský poloostrov. Pravý rytíř měl totiž řadu cností: umění bojovat, zacházet se zbraněmi, důstojnost, výmluvnost, jezdectví, dobré vychování, do určité míry i něžnost, ale také smysl pro krásu, estetiku a umění. Z této doby se nám zachovává řada zajímavých textů a rčení, jako např: „Lá Din B´vílla Muruwwáti“, což lze přeložit jako: Neexistuje náboženství bez cnosti. V této době můžeme hovořit, že arabský rytířský kodex byl postaven na úroveň náboženství, někdy možná i výše. Nezřídka kdy byla pravda, jak vidíme v romantických filmech, kdy arabských válečník choval se jako věrný pobočník svého křesťanského přítele, jež svými morálními kvalitami ostatní vysoce převyšoval.
Deus lo Vult, v překladu znamená: Bůh to chce, nebo jak jsme mohli ve filmu slyšet, bůh si to žádá: Jedná se vlastně o zcizený výraz: In-sha´Allah, což zase můžeme přeložit jako: Pokud je to boží vůle. Již zde nacházíme kořeny evropského rytířství v arabské kultuře.
Saladin
Jméno Saladin můžeme přeložit několika způsoby. Tím jednodušším je „zbožný“, tím složitějším „spravedlnost víry“ nebo „spravedlivý ve víře“. Popisovat si jeho původ nebudeme, to nechť si každý vyhledá. Důležitější je, jaký život vedl. Saladina totiž ve své době ctil celý svět.
Když v roce 1192 n.l. v bitvě u Jaffy přišel anglický král Richard „Lví srdce“ o svého koně, poslal mu Saladin jako osobní dar koně rovnou dva, aby mohl pokračovat v boji. Paradoxní bylo, že i díky tomuto daru křesťané vyhráli. Z dnešního úhlu, po tom, co se v arabských zemích děje, je až komické, když po bitvě došlo na výměnu komplimentů, kdy Richard ocenil Saladina jako „velkého prince“, bezpochyby největšího a nejmocnějšího vůdce islámského světa, kdy bylo opačným směrem reagováno, že neexistuje čestnější křesťanský pán než Richard.
Dalším příkladem je unesení tříměsíčního děvčátka, kdy byl Saladin požádán o pomoc. Je zdokumentováno evropským historiky, že Saladin použil vlastní peníze, aby vykoupil dítě zpět a dohlédl na to, aby bylo předáno zpět své matce.
Král Richard byl velkým protivníkem Saladina, ale tomu však nebylo zatěžko, když se dozvěděl o zranění krále Richarda v bitvě, aby mu poslal svého osobního lékaře. V této době byla totiž arabská medicína daleko proslulejší, nežli ta naše západní.
Jindy byl zase Richard po bitvě u Arsufu natolik vysílený, že jej postihla horečka. Odvolal se tak k Saladinovi s žádosti o pomoc, který ani v tuto chvíli neváhal a poslal Richardovi a jeho bojovníkům dar zmrzlého sněhu a čerstvého ovoce.
Mezi další jeho vznešené činy patři rozdávání kožešin křesťanským zajatcům během chladných nocí v Damašku. Když pak obléhal hrad Kerak, nařídil, aby nikdo nestřílel na věž, kde v té době slavil svatbu Humprey z Toronu a princezna Isabella. Mezi jeho zásady také patřilo, že král krále nezabíjí. Když zajal někoho z královského rodu, dal příkaz, aby tyto osoby nebyly jakkoli poškozeny. Proto i po uzavření mírové dohody z Ramly posílali si oba protivníci řadu darů.
Pokud můžeme věřit historikovi Davidu Humovi, nechal Saladin po své smrti rozdělit všechny své peníze do charity, kdy nebylo rozdílu mezi muslimem, křesťanem, nebo Židem. Však osobním lékařem Saladína byl židovský filozof Moše ben Maimon (Maimonides).
Charles J. Rosebault ve své knize Saladin: Prince of Chivalry píše: Time and again failure on the part of his (Saladin’s) opponents to observe the vows which they had taken so solemnly, but were not always so scrupulous to uphold. But, though the sworn Knights of Christendom sometimes failed to stand by their given word… the records show unswerving adherence to his vows on the part of this Moslem. And these are the records of the enemy. Jiným slovy, křesťané ne vždy dodržovali své slovo, naopak muslimové zcela pokaždé. A to je hodnocení jejich nepřátel.
Závěrem
Saladin byl velkým synem své země, který by se dnes musel možná i v hrobě obracet. Evropa na něho a jeho skutky však nikdy nezapomněla. Však ještě v roce 1878 věnoval německý císař Vilém II. mramorový náhrobek pro Saladina. Pokud vás článek zaujal, určitě si vyhledejte další a další ušlechtilé činy ctihodného Saladina, kdy po dobytí hradů a měst nenechal zabíjet křesťany, tak jak to oni často dělali muslimům, ale dal jim možnost se vykoupit a zajistil ji bezpečných odchod. Saladin tak svým životem položil základy evropského a světového rytířství, které ctíme a vážíme si dodnes. Je až komické, když vidíme události a činy, které se dějí v jeho domovině. To by Saláh ad-Dín Júsuf ibn Ajjúb nikdy nedopustil.
Jeho život a dílo musíme posuzovat optikou dané doby. Určitě by se dnes našlo několik šťouralů, kteří by něco považovali za nemorálního. Je však pravdou, že v této době, ale i v dnešní, by to byl milý a příjemný úkaz člověka, válečníka, vůdce národa. Tak jako on ctil své protivníky, měli bychom i my ctít jeho život a odkaz.
MK
