Champagne, covid a moudro zenového mistra

V dnešním článku začneme trochu od konce, tedy moudrem zenového mistra.

Byl jeden kluk a ke čtrnáctým narozeninám dostal koně. Každý den na něm jezdil a všichni ve vesnici říkali: „ale to je báječné, takový krásný kůň…“

A mistr zenu řekl: „Uvidíme…“

Za rok ten kluk spadl, zlomil si nohu, kost špatně srostla a on navždy kulhal. Všichni ve vesnici říkali: „ale to je strašné, co teď bude dělat…“

A mistr zenu řekl: „Uvidíme…“

Pak přišla válka a všichni mladí muži museli do boje. Jen ten kluk nemusel, protože měl zmrzačenou nohu. Všichni ve vesnici říkali: „Ale to je báječné, ty nemusíš do války…“

A mistr zenu řekl: „Uvidíme…“

Jedna z mých vášní je champagne. Miluji ho a pokud si jej mohu dopřát, neváhám. S příchodem covid -19 opatření jsem si myslel, že s uzavřením barů a restaurací, stane se toto nádherné šumivé víno dostupnějším pro široké masy. To jsem se ale mýlil. Možná?

Rok 2020 je pro výrobce téměř čehokoli zajímavou raritou, kterou je třeba využít. To zvláště platí u výrobců vína. Jak jsem psal v minulém článku, se slovem Francie se mi více jak Eiffelova věž vybaví právě champagne. Malá oblast ve Franci, která tvoří zhruba 4% rozlohy veškerých vinic v této zemi, avšak díky své značné ceně až 20% výnosů z celkového prodeje francouzských vín. Obliba tohoto nápoje neustále stoupá, kdy již překročila roční prodej těžko uvěřitelných 300 000 000 lahví. Největšími spotřebiteli jsou Francie, USA, Velká Británie a Čína.

Problémem současného prodeje je, že se značná část vypije v hotelových zařízeních, barech, restauracích a na oslavách všeho druhu. Málo kdy se setkáte s domácím popíjením. Jenže tomuto všemu udělal Covid-19 přítrž a prodeje se propadly o více jak 30%. To by nemuselo být jako sezónní výkyv tak strašné, jenže když si uvědomíte, že se v křídových sklepích v současnosti skrývá více jak 1,5 miliardy neprodaných lahví, máte problém. Už jen proto, že stejnou situaci řeší i ostatní producenti vína v globálu.

Zatímco konzument nyní mlsně pomýšlí na nákup nějaké té lepší láhve, výrobci jsou samozřejmě proti. Výrobu a produkci champagne je třeba chápat v širších souvislostech, protože již jen první neúměra vám může otevřít oči, kdy na značných 16 000 pěstitelů vína připadá pouhých 320 výrobců, které toto víno od zbytku vykupují. Zatímco pěstitelé by rádi chtěli ponechat výnos na hektar na úrovni 10 000 kg, nakonec museli podlehnout tlaku výrobců a souhlasit s 8 000 kg na hektar. I to má své ale, protože pokud klesne spotřeba pod stávajících 200 000 000 lahví, neměla by se vůbec sklizeň 2020 dostat do výroby.

Když je Francii nejhůře, popravdě nejhůře, ani zdaleka není, chápe se posledního stébla, čímž je vydírání EU, kdy si chce a úkor ostatních oborů vyjednat široké a velkorysé dotace a ústupky. Je sice pravda, že pokles zájmu o víno lze v tomto roce odhadovat až o 50%, nicméně pořád to nevidím jako něco likvidačního. Jenže s touhou udržet si cenovou politiku padají nejrůznější, z mého pohledu často velmi komické návrhy. Ničení vína, velkorysá destilace vína, přeměna vína na dezinfekci atd.. Kupříkladu tři největší evropská vinařská družstva, která jsou odpovědná za 50% evropské produkce, požadují od EU 350 000 000 euro oproti získané podpoře např. mlékárenského průmyslu, který získal relativně nízkých 30 000 000 euro, na řízenou likvidací cca 750 000 000 litrů vína.

Musím se tedy ptát, jak je toto vše možné. Běžný evropský daňový poplatník bude platit super bohatým společnostem jako např. Moet and Chandon stamilionové dotace na to, aby jejich víno bylo tak drahé, že si ho nemohou koupit. Nevím jak vy, ale já to prostě lidsky nechápu.

Závěrem

Docela hezky se nám článek zakulatil. Ať si výrobci champagne myslí, co chtějí, jsem plně přesvědčený, že na konci roku budou své ceny snižovat. A tak se i my ostatní můžeme dočkat velkorysejších nákupů šumivého vína.

MK