V životě jsem nucen velmi často obhajovat své neortodoxní názory, kterými se určitá část může cítit dotčena. Jedním z faktů pro mě je, že „pravda“ je ve své podstatě všeobecně sdílená iluze, která je založena na lidské pohodlnosti přijímat reálné informace, které neznáme z důvodu naší nevzdělanosti a malé zvídavosti. To však nemusíme brát pouze negativně, protože život ve lži se často stává lehčím, pohodlnějším, přínosnějším a tvořivějším, nežli život v pravdě.
V minulosti jsem psal články např. o Národním divadlu, české hymně, abych dnes napsal článek o další lži, která se stala pravdou, kdy tato lež má na společnost pozitivní účinek. Dnešní článek bude o slavné Bitvě u Thermopyl.
Na bitvě u Thermopyl je toho ve své podstatě jen velmi málo pravdivého. Dnes bych se nechtěl zabývat stotisícovou nebo dokonce milionovou perskou armádou, ale naopak oněmi 300 spartskými válečníky.
Byť slávista, musím uznat, že slovo Sparta má pro mě mimořádný význam. Je to pro mě symbol statečnosti, odhodlání, ale také sebeobětování pro vyšší princip. Za tím vším hledejme již zmíněnou bitvu u Thermopyl. Jenže také na druhé straně vím, že je to pouhá legenda, ve které byste hledali pravdy pomálu.
Co můžeme doložit? Roku 480 př. n. l. se skutečně pokusili Peršané o invazi do Řecka a to ve velmi úzkém průsmyku, kdy šlo o velmi nerovný boj. Do této doby, snad i vše v pořádku.
Jak vypadal průsmyk
Horké brány, neboli Thermopyly, bylo v minulosti tradiční místo pro blokování armád do řeckého vnitrozemí. Jako takové však nebylo čistě přírodním dílem. Ono je to pořád stejné. Zatímco jedna armáda jako např. československá se v roce 1938 mobilizovala během necelých 24 hodin, ta francouzská např. týden. Od vína a sýru se prostě těžko odchází. A stejně těžko se mobilizovala spartská armáda, byť důvody byly jiné, ale její seskupení mohlo trvat i týdny. Nicméně vraťme se k původní myšlence. Legenda říká, že na bojišti bylo přítomno pouze 300 spartských válečníků. To není pravda. Protože ještě nežli se vůbec jakýkoli bojovník dostavil, bylo na bojišti přítomno více jak 6 000 jiných Řeků, kteří se pokoušeli zúžit asi 100 m široký průchod. Přípravné práce však nebyly dokončeny, protože Peršané přijeli dříve, nežli se čekalo.
Legenda o 300 bojovnících
Nyní již víme, že na bojišti tvrdě pracovalo více jak 6 000 jiných Řeků. Kdo viděl Švějka, tak ví, že každý důstojník měl, má svého „fajfku“. A tak to bylo i u spartských válečníků, které doprovázelo 900 otroků zvaných hélóti.
Leonidas bojovat nechtěl
Když dorazila spartská vojska do průsmyku, bylo jim hned jasné, že se jedná o sebevražednou misi. Z pohledu romanopisců: My jsme Sparta!, se může tato legenda zdát krásná. Jenže král Leonidas nebyl hlupák a musel zvažovat, co je pro Řecko přínosnější. Zda sebevražedná mise, získání času, ale zároveň oslabení tvořícího se vojska v zázemí, nebo ústup a přidání se k tvořícímu vojsku. Válka není román a generál George S. Patton to vyjádřil jasně a pravdivě. Úkolem vojáků není padnout za svoji vlast, ale přinutit ty druhé parchanty, aby padli za tu svou. A stejnou otázku si právě musel položit i král Leonidas, kterému se do války moc nechtělo. Názor změnil až na značný tlak kmene Fóků, což byli ti stavitelé zdí.
Legenda pokračuje dál
Nastala vřava, kdy těžce obrněná falanx vítězila. Je také skutečně pravdou, že spartští válečníci byli neuvěřitelně dobří a stateční. Je také pravda, že došlo k obchvatu Peršanů kozí stezkou. Když se situace zdála bezvýchodná, Fókové opouští bitevní pole a Sparťané kryli statečným bojem jejich ústup. Jenže k těm 300 statečným spartským válečníkům se přidalo ještě 700 Thespijců a 400 Thébanů. Pro představu. Spartské vojsko jako celek mělo asi 7500 vojáků, což znamená, že ztráta u Thermopyl byla cca 4%. Naopak Thespijci přišli o celou jednu mladou generaci mužů, válečníků. Paradoxně to nebyli Sparťané, kdo vedl doslova sebevražedný boj, ale byli to zmínění Thespijci.
Řecké fake news
Bitva u Thermopyl byla slavnou bitvou a stala se námětem mnohých oslav. Používala se všude tam, kde chtěla mít Sparta vliv a rozsévat strach. Aby její pověst a zasetý strach byl co největší, využila veškerý vliv a um, aby se na ostatní válečníky zapomnělo. To znamenalo do budoucna značný benefit, kdy stejně jako např. u našich husitů, kdy stačilo slyšet jen jejich příchod, aby se nepřítel dal na útěk.
Pravda bolí
Nejlepšími válečníky Řecka byli prokazatelně muži z Argosu. Sparťané sice neprohráli 150 let žádnou významnou bitvu, ale to neznamenalo, že to byli ti neústupní a stateční válečníci. Je faktem, že byli drtivě poraženi v řadě malých bitev a někde se i pragmaticky prostě vzdali, jako např. jejich 400 mužů na ostrově Sfakteria.
Závěrem
Nikdo nepochybuje o statečnosti Řeků, spartských válečníků, ale na druhou stranu jejich fake news přežívá dodnes a to i přesto, že známe pravdu, je pověst donekonečna omílána a podporována filmovým průmyslem. Hledat pravdu je přeci tak náročné a nepohodlné. Co na tom, že u Thermopyl bojovala desetinásobná řecká armáda. Takto je to přeci krásnější.
MK
