Martin Krupička

Po stopách Masaryka

19.11.2018
The path to history of Czech independence

Sto let naší české samostatnosti si každý užívá po svém. Já jsem se rozhodl vyrazit do USA po stopách TGM. A cesta to byla věru zajímavá. Dovolte mi, abych se s vámi podělil o některé své zážitky, spíše postřehy, protože spousta z vás může a bude znát tuto zem mnohem lépe, nežli já.

 

Washington D. C.

První večer začal návštěvou místního baru a objednáním si lokálního piva. V mém případě to bylo pivo dýňové. USA a dýně, to mi šlo nějak dohromady. Když pominu cenu, za kterou bych v ČR pořídil basu lahváčů, musím konstatovat, že chuť nic moc. Na druhou stranu, co jsem mohl čekat. Pivo bylo zkrátka jiné, ale nelituji. Kdybych nezkusil, nevěděl bych. Nyní mám jistotu.

 

Miluji ranní procházky. Všichni ještě spí, ulice jsou prázdné, auta si jen sem a tam tiše jezdí. Jako správný Američan jsem si dal velké kafe a vyrazil na snídani, kde dostanete další velké kafe. Washington je překrásné, zelené město.

 

 

Senát, Kongres, Bílý dům atd., vše stojí určitě za zhlédnutí. Všude jsou nějaké ty security a k mému překvapení je všude čisto. Grafity a podobné nesmysly se v této lokalitě netolerují. Uf, díky bohu. Povinná fotka s pány Havlem a Churchillem byla doslova povinností.

  

Náš pan prezident TGM má v Washingtonu dvě sochy. Jednu velkou, jednu malou. Navštívit jsem musel obě dvě. Položení květin v národních barvách bylo doslova milou povinností.

  

Procházka po městě byla velice zajímavá a poučná. Chvilku jsem myslel, že objevím Forresta, ale nakonec jsem se musel spokojit s mramorovou kostkou, kde byla pronesena historická slova o jednom snu.

  

Výhodou USA je, že státní muzea jsou zadarmo. Mimo jiné jsem také navštívil muzeum létání a kosmonautiky, kde jsem opravdu a reálně pochopil myšlenku: Astronaut je člověk, který je natolik inteligentní, aby uměl raketu ovládat a na tolik hloupý, aby do ní sednul.

  

Nevím, zda to bylo vzhledem ke stavu našich oceánů eko, bio, ale zákusek ve formě čerstvě nalovených krabů byl opravdu fajn. Paličku jsem si s vášní neuvěřitelně užíval. Večerní snack na pláži, skvělé.

  

Filadelfie

Jednodenní výlet, který mě ne zcela uchvátil. Jenže pro mé putování jej prostě nešlo vynechat. Odkaz TGM tu žije dál a jsem velice potěšený, že se o to málo někdo stará.

  

 

Poznáváte schodiště? Ano? Nic se netěší tak velké pozornosti jako podprůměrná socha Rockyho, kde se na fotku s ní stojí desetimetrové fronty. Taková fotka s originálem slunečnic od van Gogha? Nezájem.

  

New York city

Lepší příjezd jsem si asi nemohl přát. Noc, osvícená socha svobody a Queen Marry vyráží na svoji plavbu do Evropy. Fantastické. Když jsem si šel poté koupit něco k jídlu, téměř jsem oněměl, protože něco podobného, stejně velikého a nepotopitelného jste si mohli koupit ke svačině.

  

Cesta metrem je úplně v pohodě, stačí si nabít kartu a už jedete. Metro je opravdu nekomfortní, špinavé a nepůsobí zrovna dobře. Zajímavostí byla rozhodně reklama odkazující na zemi a ministra, o nichž 99,99999% Američanů neví, že ani existují.

  

WTC mě překvapilo svoji zajímavou a čistou architekturou a také nebývalou kapitalizací výhledu na NY. Za 38 dolarů zhlédnete krátký propagační film, odoláte pěti nabídkám na neopakovatelný zážitek Ameriky ve spreji, abyste velmi rychle vyjeli výtahem na překrásnou vyhlídku. Uf, není mlha, takže docela fajn zážitek. Nicméně znovu bych ty peníze již nezaplatil.

  

Káva u D. Trumpa byla zajímavá. Vše ve zlatě, spousta policie, kontrol a pak najednou Starbucks. Káva do papíru. Naštěstí jsme šli jinam, kde jí bylo podstatně méně a do porcelánu.

  

NY si žije svým životem. Times square nikdy nepřestává svítit a vždy si připadáte jako by bylo pravé poledne, zatímco Central park voní zoologickou zahradou a zimními sporty. Největší zklamání byl pro mě hot dog, který nebyl od toho z Ikei k rozeznání.

  

BHM je místo, kde musíte být prostě hrdý. Vlajka, která byla zachráněná ze zničených dvojčat, místnost mistra Antonína Dvořáka, výstava obrazů, posezení u kávy, vše zakončené prohlídkou a posezením v restauraci. Co si dát? Po těch dnech jsme si objednali knedlo-vepřo-zelo a hned bylo vyprodáno. A chuť. Fakt dobrý.

  

Závěrem

USA je povídání na mnoho a mnoho hodin. Projel jsem si východní pobřeží, vzpomínal na svou vlast a dmul se pýchou. Tady se psala naše historie, tady vznikal český stát. A já jsem si užíval svoji lidskou svobodu s velkým díky, že jsem to mohl zažít. Nezasloužil jsem se o ni, ale vážím si jí a děkuji za ní. Pokora a hrdost. Tak jsem zakončil svůj první, dnes již vím, že určitě ne poslední, výlet po USA.

 

MK

Petr44

Parádní pojetí oslavy výročí. Jsem rád, že jsou mezi námi ještě hrdí vlastenci..:-)

Martin Krupička

Dobrý den, velice děkuji. V zahraničí zjistíte, že se nikomu nestýská po vlasti více, než tomu, kdo odešel. MK

14.12.2018

Tradiční české, nečeské, Vánoce

Traditional Czech Christmas?

1 + Číst dále
12.12.2018

Zprávy dle mého výběru 12/2018

Reports of my selection 12/2018

2 + Číst dále
27.10.2018

Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš.

100 Years of Czech Independence

2 + Číst dále