Martin Krupička

Ruce v kapsách saka, proč jsou psychologové hlupáci

23.7.2017
Podle psychologů bychom neměli nosit ruce v kapsách. Toto je postoj šarlatánů, nevzdělanců a šetřílků.

Už jsem za svůj život prošel řadu psychologických vyšetření, abych mohl s klidným svědomím říci, že psychologie je dobrý rádce, špatný pán. Pokud zcela svěříme své životy těmto šarlatánům, kteří šíří své nesmyslné bludy ve snaze tvrdit nám, že jejich učení jsou fakta, řítíme se do záhuby. Psychologové jsou normální lidé, studenti, jenž se nám snaží podstrčit, že mají patent na pravdu. Naopak. Vaše životy budou chtít velmi často ovlivňovat podprůměrní žáci podprůměrných škol. Jak já říkám, psycholog na obzoru, hůl do ruky. A proč vám to píši? No jedním z primitivních názorů je, že vkládat a mít své ruce v kapsách vyjadřuje negativní stavy. Ještě jednou, je to tvrzení pavědců, hlupáků a šarlatánů, kteří by za své názory, které velmi často ovlivňují něčí život, kariéru a ekonomické zabezpečení, měli nést plnou odpovědnost. Podle mého názoru často trestní. Pojďme si říci, co o rukách v kapsách říká psychologie, historie, etiketa, umění, společnost a v neposlední řadě zdravý rozum.    

 

Ruce v kapsách - co se mimo jiné, můžete dozvědět

  • Podvědomí, které myslí primitivním způsobem, je přesvědčeno, že dávat ruce do kapes je dobrý způsob, jak se skrýt a vyhnout se nějaké nepříjemné situaci.
  • Člověk cítí potřebu něco skrývat, protože neříká pravdu.
  • Pokud vložíte ruce do kapes, pak můžete mít nedostatek sebevědomí, protože se cítíte nepříjemně kolem ostatních lidí.
  • Atd.

 

Také jste už někdy slyšeli některou z těchto pouček? A kde je tedy pravda? Je to stejné jako předělávat leváky na praváky. Stejná zrůdnost. Pojďme si podívat, co říká o založených rukou historie, konkrétně Řecko.

 

V 6. století před naším letopočtem bylo v některých řeckých kruzích považováno za hrubé mluvit s rukama mimo oblečení, zvláště když se řídí státní záležitosti. Jak uvedl Aeschines ve svém slavném projevu proti Timarchovi (346 př.nl), text ponechán v originále anglického zdroje:

 

And so decorous were those public men of old, Pericles (495-429 B.C.), Themistocles (524-459 B.C.), and Aristeides (530-468 B.C.) (who was called by a name most unlike that by which Timarchus here is called), that to speak with the arm outside the cloak, as we all do nowadays as a matter of course, was regarded then as an ill-mannered thing, and they carefully refrained from doing it. And I can point to a piece of evidence which seems to me very weighty and tangible. I am sure you have all sailed over to Salamis, and have seen the statue of Solon (638-558 B.C.) there. You can therefore yourselves bear witness that in the statue that is set up in the Salaminian market-place Solon stands with his arm inside his cloak. Now this is a reminiscence, fellow citizens, and an imitation of the posture of Solon, showing his customary bearing as he used to address the people of Athens.

 

Řečnická póza a skromnost

V 18. století Francois Nivelon hovoří o zvyku vkládání rukou do oděvu jako o nóbl chování, které poukazuje na mužnost a skromnost. Jedná se mimo jiné o pózu státnickou a vyjadřuje pevného vůdce s klidnou povahou.

 

Napoleon

Další ze skupin šarlatánů jsou „také historikové“. Podívejte, co si vše o slavné póze Napoleona navymýšleli. Proč tedy Napoleon stojí s jednou rukou v kabátě?

  • měl žaludeční vřed
  • měl svrbění - kožní onemocnění
  • měl rakovinu
  • v ruce držel parfémovaný sáček
  • atd.

 

Kde je pravda?

Odpověď nalezneme jednoduše v umění, kdy ruka skrytá v kabátě, vestě atd. je prostě jasně ustálená portrétní póza, protože zkrátka a jednoduše dobře vypadá.

A opět se vracíme k Aeschinovi, který se domníval, že mluvení s rukou mimo oblečení je považováno za špatné. Tato póza navazuje na mnohé antické sochy a vyobrazení. O vložené ruce do oblečení se také někdy hovoří jako o imperiálním typu chování.

 

Historie etikety - Francie

Opět ponechám v originále:

 

Chapitre XI. Du dos, des épaules, des bras et du coude.

(...) C’est un défaut de croiser les bras sur la poitrine, de les entrelacer derrière le dos, de les laisser pendre avec nonchalance, de les balancer en marchant, sous prétexte de soulagement ; l’usage veut que si l’on se promène avec une canne à la main, le bras qui est sans appui soit posé légèrement contre le corps, et qu’il reçoive un mouvement presque imperceptible, sans cependant le laisser tomber de côté ; si l’on n’a point de canne, ni manchon, ni gants, il est assez ordinaire de poser le bras droit sur la poitrine ou sur l’estomac, en mettant la main dans l’ouverture de la veste, à cet endroit, et de laisser tomber la gauche en pliant le coude, pour faciliter la position de la main, sous la basque de la veste. En général, il faut tenir les bras dans une situation qui soit honnête et décente.

 

Zednářství

Skrytá ruka je také jedním z veřejných znaků jinak této tajné organizace. Pokud jste obeznámeni s historií a vlivem na formování současné společnosti členy zednářských lóží, zcela vám nemusím vysvětlovat stav dané věci.

 

Šetříkové a duševní žebráci

Další kapitolou je duševní malost. Přesně tak. Tento styl chování můžete vidět všude kolem sebe. Galoše, ohrnování nohavic a v tuto chvíli také nevkládání rukou do kapes saka? Proč? No ono by se nám to sako opotřebovalo. A od čeho tam tak kapsa tedy je?

Největší maloměšťáčkové si kapsy nechávají po celou dobu zašité, aby je ani ve slabé chvilce nepadlo do nich něco vložit, protože by se jim mohla kapsička lehce vytáhnout. Co tedy říci o člověku, který ji nemá ani funkční, protože nevěří sám sobě?

 

Závěrem

Princ Charles, pravděpodobný budoucí král, je dnes jedním z nejznámějších propagátorů zdravého rozumu. Když má něco kapsu, tak je tam proto, aby se používala. Když mám kvalitní výrobek, inteligentní protějšek to pozná. Opotřebení obleku nemusí být na škodu. Naopak je to často výraz vkusu a společenského postavení.

Ruce se vkládají do kapes více jak 2500 let. Tento zvyk je nejvyšším znakem imperiální, konzervativní etikety. Činí tak králové, císaři, nejbohatší lidé tohoto světa.

Závěrečná otázka zní: Necháte se ovlivňovat šarlatánskými, nevzdělanými a primitivními psychology, nebo upřednostníte tisíce let prověřený zvyk nejvyšších společenských vrstev?

A jaký názor na to máte vy?

 

MK

Marcel

Ahoj Martine, nezapomínej, že já jsem také psycholog :-). A musím říct, že ne všichni jsme stejní. Stejně jako v jiných profesích narazíš na neumětely, co se drží jen pouček a nadělají víc škody než užitku, ale můžeš narazit i na odborníky, kteří vědí, že poučky mohou být dobré, ale strom života je mnohdy jednoduchými pravidly neuchopitelný. Jako v módě. kdo se bude řídit čistě poučkami, může být sice oblečený podle žurnálu, ale nemá-li charizma, jde jen o panáka a naopak, muž s charizmatem může být středem pozornosti i v naprosto neformálním oblečení.

Martin Krupička

Marceli, jak rád bych se setkal s psychologem, který vykonává svoji praxi a dokáže si přiznat, že se vlastně živí něčím, co je pro současnou společnost z 80% škodlivé. Nikdy jsem neviděl rozpadnout se kolektiv tak rychle, než když do jeho života pracovně vstoupil psycholog. A nikde jsem neviděl větší úlevu, než když jsem zařídil jeho výpověď.

6.9.2019

Gin and tonic historie

Gin and tonic history

1 + Číst dále
13.5.2019

Šmudlové dnešních dní

Badly dressed men

0 + Číst dále
22.2.2019

Návrat k prudérnosti? Zvykejte si.

Return to conservatism

1 + Číst dále