Martin Krupička

Phu Quoc, pohled plážového povaleče

13.3.2020
Phu Quoc. My view

 

Jak jste asi mnozí zaznamenali, na blogu byla 14 denní pauza, která byla způsobená výletem na asijský ostrov Phu Quoc. Musím se přiznat, že jsem dlouze vybíral destinaci svého relaxačního pobytu a tady je můj report. Pro někoho možná tvrdý, ale ve stylu tohoto blogu pravdivý. Tedy z úhlu mého pohledu, se kterým se nemusíte ztotožnit.

 

Proč právě Vietnam

Již jsem toho hodně projel, a tak jsem hledal novou destinaci. Bílý písek, průzračné moře, palmy, komu by se to nelíbilo. Dnes má Vietnam až mýtickou aureolu nezkaženého asijského ráje za přijatelnou cenu. A tak jsem se rozhodl vyrazit na „perlu“ Vietnamu, ostrov Phu Quoc. Jistou výhodou je, že do této destinace nepotřebujete víza. Takže za mě další benefit.

 

Problém již na letišti

I přesto, jak jsem psal, že nepotřebujete na Phu Quoc vízum, dostat se vůbec do letadla může být zajímavé. Již na letišti vám řeknou, pokud nemáte vízum nebo zvací dopis, neletíte. Tak jsem musel poprvé vysvětlovat, že letím. Měl jsem s sebou malý kufr, což byla výhoda, takže jsem byl nakonec propuštěn. Aerolinka udělala poznámku do systému a vše se zdálo v pohodě. Pak jsem dorazil do Vietnamu, kde mi řekli, že mě nikam nepustí. Tak jsem šel za odpovědným pracovníkem, vysvětlil jsem mu situaci a po deseti minutách vysvětlování začal vyřizovat potřebné dokumenty. Pak mi ještě udělal check in online na letenky místních aerolinek, doprovodil k dalšímu příslušníkovi a tradá, byl jsem ve Vietnamu. Komické je, že jsem nemusel na Phu Quoc, ale mohl jsem kamkoli po celém Vietnamu. V podstatě stačí ukázat rezervaci na ubytování a letenky. Pokud je obratem zrušíte, to už nikdo neřeší. Já ale nelhal a na Phu Qouc letěl.

 

První šok

Prvním šokem byl pro mě neuvěřitelný nepořádek, spíš bordel. Všude a hodně. Umění na Phu Quoc je schopnost dívat se. Něco vidět  a něco nevidět, i když před tím stojíte. Nicméně předražený taxi mě vzal do hotelu. Pokoj i hotel pro mě byly oázou klidu a pohody. Ubytování přímo na pláži, slušný bazén, příjemný personál.

Pokud bych vám mohl dát jednu radu ohledně ubytování, byla to chyba. Nevolte nic na pláži a neplaťte zbytečně za jedno velké nic. Tak předně. Pokud máte rádi noční život, nejlepší volbou je Duong Dong. Jenže pláž je hezká od hotelu Tropicana max. do Thank Kieu, tj. cca 400m. Zbytek ani nevolte. Úzká pláž, špína, bordel. Zdejší hoteliéři si vůbec neuvědomují, že 50% je hotel a 50% pláž. Takže můžete jít po pláži a ve vodě vidíte zbytky stavebního materiálu z přiléhajícího hotelu. Ani volba 5 hvězdičkového hotelu nemusí být to pravé ořechové. Krásný hotel, krásná pláž, kdy v jejím prostředku tu se objeví odpadová roura, ze které vytéká zapáchající voda přímo do moře, kde se koupou hosté.

Mojí radou je, zvolte si luxusní hotel mimo hlavní turistické taháky a pronajměte si na celý pobyt skútr. Na den vás vyjde klidně na 100,- Kč a 50,- Kč benzín. Na ubytování ušetříte klidně cca 2000 za den.

 

Pláže

Ostrov má v podstatě tři hezké pláže, z niž Star fish beach a Sao beach vysoce převyšují Ong Lang. Všechno ostatní je trabant proti BMW. Nevýhodou těchto pláží je nedostatečné ubytování, odlehlost a minimální noční život. Na druhou stranu, ze středu ostrova vám to zabere na skútru 30 minut. Zaparkovat lze všude a na pláži naleznete mnohé restaurace, takže také žádný problém.

 

Noční život

Opravdový noční život je pouze kolem hlavní silnice v Duong Dong a zbytek nemá cenu. Pohybovat se doporučuji pouze v noci, protože zápach, špína apod. by vás mohli lehce odradit.

 

Vietnam není levný

V žádném případě si nemyslete, že máte dolar v kapse a všichni vás budou mít za boháče. Phu Quoc velmi často nabízí stejné ceny jako v ČR. Pokud chcete ušetřit, můžete celý pobyt jíst Pho Bo v šílených podmínkách za 40,-, ale faktem je, že trochu normální snídani, tj. palačinku, koktejl a kávu pod 100,- Kč rozhodně nepořídíte. Obědy jsou za stejné ceny jako hotovky v ČR a noční trhy jsou hodně postavené na sea food, kdy opět žádná super cena. Kraby jsem jedl levněji v USA než ve Vietnamu. To je přeci směšné. Co se opravdu vyplatí, je šťáva z cukrové třtiny. Tu koupíte za směšných 10,- Kč, ale zase jak kde a jak kdy. Velmi často v kelímku najdete 75% ledu, takže šťávy tam moc není. Také se musíte často ptát na ceny, zvláště když nejsou oficiálně uvedeny. Všude na trhu je třtinová šťáva za 10 000, ale když jsem u neoznačeného stánku dával paní 20 000, vzala si je a dělala, jako když neexistuji. Neřešil jsem nějakých deset korun, ale když se vám to stane u sea foodu, je to k naštvání. Další zajímavostí je, že když si v jedné restauraci objednáte jídlo a druhý den si jej objednáte znovu, mohou vám přinést trochu něco jiného. Takto jsme si oblíbili Braised pork in clay pot and rice a dostali jsme asi 6 různých variant a to vše v jedné restauraci. Ale bylo to dobré. Nic proti.

Dalším problémem jsou ceny, které se často mění. Jednou stojí palička kuřete 30 000,- a druhý den 40 000,-. Také jeden den dostanete do avokádo smoothie dvě avokáda, druhý den půlku jednoho. Vietnam je jedna velká past, byť má své kouzlo.

 

Výměna peněz

Peníze vám vymění de facto všude. Otázkou je pouze kurz. Někde si chtějí vzít za 100 dolarů 30,- Kč, někde 100,- Kč. Ideální je měnit někde, kde něco kupujete. Kurz je výrazně lepší. Dolary jsou lepší nežli eura a super jsou 100 dolarové bankovky. Jak jsem mnohokráté psal výrok V. Putina: „Nejsme stodolarovka, abychom se líbili všem.“ Stodolarovky se opravdu líbí všem.

 

Suvenýry

Phu Qouc je znám především perlami, pepřem a krokodýly. Pepř si kupte cestou na Star fish beach přímo na farmě. Cena se u velmi dobrého pepře pohybuje do 100,- za půl kg. Pokud chcete průměrný, můžete klidně koupit i za 40-50,- Kč / kg. Perel je na ostrově tolik, že by museli naklonovat mušle ze slepicí. Bohužel. Takže jak jsem jednou slyšel od japonského přítele. Oni tam strčí ping pongový míček, nechají jí ho tam max půl roku a prodávají ho za originální perlu. Od tohoto výroku nebylo zase daleko od pravdy. Dalším evergreenem byly výrobky z krokodýlí kůže. Je těžké poznat opravdu dobrou syntetiku od opravdové kůže. A je sakra těžké rozlišit pravého krokodýla od kraví usně, která má design krokodýla. Nicméně, má to řešení. Hrbolky na kůži musí být tvrdé. Ano, ty velké jsou. To oni umí. Ale pak tam jsou takové malé a ty jsou jakoby duté. Když je zmáčknete, hned víte, na čem jste. Cenový rozdíl je 4 500 000 nebo 400 000 dongů. A hlavně si dejte pozor na „milé“ paní, které umí perfektně česky. To je opravu zrada. Jedna taková se mi snažila prodat tašku na notebook za cca 10x tolik a pak se ještě tvářila naštvaně. Ve Vietnamu platí dvojnásob, žádný obchod je lepší, než špatný obchod. A jak rád v angličtině říkám, nejlepší peníze jsou peníze v mé kapse.

 

Angličtina

Ani tzv. survival english v 98% nefunguje.

 

Masáže

Na pláži určitě nevynechte masáž. Celé tělo za 200,- Kč, do toho musíte jít. Jen si prosím zvolte dobře, kdo vás bude masírovat. Kuřáky určitě nebrat.

 

Léky

Když jsem si dal na pláži masáž, tak mé celé tělo pokryli nějakým přípravkem z aloe vera. Byl jsem šíleně uleptaný, slizký a naskákala mi z toho i vyrážka. Když jsem se celou noc budil, šel jsem do místního marketu typu naší Žabky a koupil si kortikoidovou mast za cca 20,- Kč a problém byl vyřešený. Všemožné léky, které jsou i nás i pouze na předpis, ve Vietnamu koupíte zcela volně v každém obchodě. A světe div se, zabírají. Něco jsem si dovezl i domů a něco rozdám jako dárky.

 

Oblek

Další show byla zkušenost u krejčího. Chtěl jsem dvouřadý oblek a white tie. Když jsem velmi rychle pochopil, že white tie bude problém, protože nic nebyl problém, jen paní téměř netušila o čem hovořím, objednal jsem si pouze oblek dvouřadý. Za týden jsem měl hotovo, den před odletem. No, kalhoty byly kratší o 2,5 cm a sako bylo změřené na jednořadý oblek, takže mu chybělo asi 6-8 cm v šířce. Nakonec, žádný obchod se nekonal a paní se opravdu velice omlouvala. Takže žádné zálohy dopředu. Dobrá rada.

 

Grigorij Alexandrovič Potěmkin

Dalším zážitkem byla nejdelší lanovka na světě. Prvním šokem bylo, že kolem této lanovky se staví malá Itálie a to doslova. Kostely, bulváry, domy, pláže, ruiny, zkrátka vše. Má to vypadat jako Itálie, ale vypadá to spíše jako Disneyland. Nejvíce mě pobavily směšné malby přímo na novou omítku, jako že „oprýskaná“. Druhým šokem byly dvojí ceny za lanovku. Místní 150,-, ostatní 300,-. Proč, nechápu, ale naštvalo to. Už jen z principu. Lanovka vás za 15 minut převeze na nový ostrov na krásnou pláž, kde si můžete užít skákacího hradu nebo aquapark.

 

Závěrem

Musím se ptát, zda ta cesta stála za to. Stála. Poznal jsem nový kraj a to je určitě pozitivní. Něco jsem viděl, něco jsem zažil. Na druhou stranu se zase musím ptát, zda je to tak zajímavá destinace, že bych se tam chtěl vrátit znovu. Není.

Také bych chtěl říci, že můj pohled je individuální. Nemusí se a nebude se líbit každému. Jenže já jsem si jel užít „perlu“ Vietnamu, která se nekonala. Za svoji cestu jsem potkal spousty Čechů a přidal se do jedné skupiny cestovatelů do Vietnamu na FB. Tak rovnou říkám. Mým cílem není do sebe narvat velký počet očkování, pak ve Vietnamu kempovat, bydlet v hliněných domcích, jíst v šílených hygienických podmínkách a dělat si fotky s chudými Vietnamci. Nic proti těm, kdo tam jeli strhat svá těla a zažít outdoor dovolenou. Já chtěl zažít pohodu, klid a příjemnou rodinou destinaci. A to Vietnam rozhodně není a následujících mnoho a mnoho let nebude.  

Mohl jsem vám dát do článku jen a jen krásné fotky a říkat, jak krásné chvíle jsem ve Vietnamu zažil. Ano, zažil. Ale musím vážit na vahách pro a proti. Příště raději do Itálie. Koronavirus není věčný.

 

MK

Rendy

Ziji tady pres 2 roky. V nekterych vecech souhlasim v nekterych ne. Samozrejme po mesici clovek nezna kde a kam se hnout a kde se najist: priklad jidlo za 20 k co clovek ani nesni pomalu jak je velke vcetne polevky. Kazdy ma svuj pohled ale na vse. Jinak super komentar!!!

Martin Krupička

Dobrý den, to nic proti tomu. Je to skutečně pohled turisty, který tam jel na 14 dní, ale takových nás je většina. Dovolenou jsem si opravdu užil, jen jsem si sundal růžové brýle, které si mnozí kolegové kolem mě nesundali dodnes. V české povaze je totiž strašně těžké přiznat si chybu, zvláště před ostatními, že to za to zase tolik nestálo. Každý chce být VIP, který chce být hvězda, celebrita. Já říkám věci, jak je vidím a tu chybu si přiznám. To se stává. Ještě taková poznámka pod čarou. Celou dovolenou jsem vlastně neslyšel křik a nezažil jeden jediný vážný problém. Tedy až do doby, kdy byla v Doha obsazena polovina letadla Čechy. Horši let jsem v životě ještě nezažil. MK

Mourek

Reálně popsáno! Po třech měsících ve Vietnamu jsme přelétli do Thajska a oddechli si :-)

30.3.2020

Co dělat doma?

What to do at home?

1 + Číst dále
13.2.2020

Válka priorit

War of priorities

3 + Číst dále
7.1.2020

Předsevzetí do roku 2020

New Year´s goals 2020

2 + Číst dále